Naučte se nehodnotit. Zlepší se vám vztahy a klesne hladina stresu

Ten je takový a ten zas makový. Opravdu hezké, no a toto naprosto ošklivé. Hodnocení věcí, jevů i lidí probíhá v naší lidské mysli neustále. Naše člověčí výsada. Posuzujeme, hodnotíme, stresujeme se a často si kvůli tomu kazíme náladu a zavíráme si dveře před příležitostmi. Pojďte se naučit nehodnotit úplně vše a stát se díky tomu spokojenější.

Ráno se probudí dva lidé. Venku prší. Jeden v hlavě zhodnotí jev jako katastrofický, vstane z postele se špatnou náladou, tu pak šíří všude kolem sebe a výsledkem je například domácí hádka, zrušení  schůzky či večerního programu. Druhý si déšť  prohlédne a v hlavě mu pouze proběhne, že prší. Dál se těší na ranní kávu, místo běhu zařadí plavání v bazénu, s dětmi vymyslí jiný program. Výsledek- fajn den se spoustou možností. Vaše zhodnocení ovlivní to, jak se budete cítit, to následně, jak se zachováte a to způsobí nějaký výsledek. Taková jedna řetězová reakce. A kdyby byla za den jen jedna!

Tak se stává, že vlivem neustálého hodnocení něco přehlédneme, zavřeme si dveře před možnostmi, odsoudíme lidi pouhým mrknutím oka, vmžiku si zkazíme náladu a v horším případě upadneme do deprese. A pokud převládá kritické hodnocení, dost nám komplikuje vztahy. Nový kolega je z Německa, má jinou barvu pleti, tetování, nemoderní oblečení, trochu koktá… a my už si vytváříme soudy. Bude takový a takový, nebudeme si rozumět, už to není Hans, ale nepřítel,  musím si dát pozor,… Jen se teď sami zamyslete, kolik jste toho už dnes zhodnotili a co vám to přineslo. Ve své koučovací praxi se u klientů setkávám s tím, že nic moc dobrého. A pokud si živí svá přesvědčení, dost je to brzdí. Pokud vnímáte, že je ve vašem životě hodnocení mnoho, pojďte ho trochu zredukovat a nebo se s ním naučit pracovat. Jak na to?  A co vám to přinese?

Buďte spravedlivý soudce

Možná jste o nich už slyšeli, říká se jim sabotéři- naše chování, která nás ovlivňují. Jedním z nich je právě Soudce. Neustále hodnotí, posuzuje a staví se do vyšší role. Což nás může dost brzdit a narušovat vztahy. Navíc bývá spojen s vnitřní i vnější agresivitou. Když už o sobě víte, že jste hodnotící typ, jednejte alespoň jako dobrý soudce. Být takovým vyžaduje pečlivé naslouchání, hluboké uvažování, vyrovnanost a moudrost, aby bylo možné určit, jaké tresty by měly být uloženy za konkrétní činy. Soudci mají přinášet objektivitu a jasnost myšlení, nikoli soudnost, protože svá rozhodnutí pečlivě zvažují. Takže pokračujte a posuzujte činy, ale snažte se oddělit činy od lidí, kteří je páchají. Kolegyně v práci je nepříjemná? Než vynesete soud, že je to pěkná semetrika, zamyslete se. Víte o ní něco? O jejím životě? Co když právě prožívá komplikované období a například se hádá s dcerou. Lidé toho ví o ostatních lidech tak málo, pokud jim to neřeknou. Soudy ostatních často vychází ze subjektivních pocitů a nevidíme celý obrázek. A proto ji hned neodsuzujte a řekněte si, že asi ji něco štve, nebo s empatií v hlase její náladu oslovte. Budete překvapení.

Nekažte si náladu i vztahy dobrovolně

„Hodnocení nemá vliv jen na to, jak se cítíme, ale často má negativní důsledky i na komunikaci.” popisuje ve své knize Mindfulness: Co vám ještě neřekli? Ing. František Lomský, jenž se věnuje praxi mindfulness víc jak dvacet let. „Zaměřte se během dne na momenty, kdy hodnotíte jiné lidi. Mnoho nedorozumění vzniká tak, že místo věcného popisu situace, nalepíme na ostatní lidi vlastní štítky. Takže místo toho, abychom kolegovi srozumitelně sdělili, zda by mohl méně větrat, že kvůli tomu často chytneme rýmu, postěžujeme si někomu třetímu, jak je tento kolega bezohledný.  A chudák kolega ani neví, že máme s jeho větráním problém.” Mindfulness, neboli schopnost být v přítomném okamžiku a všímat si, v tomto ohledu přispívá tím, že učí se na věci jen dívat, prožívat bez soudu. Často je prospěšné zdržet se okamžitého soudu, zastavit se a vnímat holou realitu, místo abychom si vytvářeli domněnky. Nechte si čistou mysl. Chce to cvik, ale dá se natrénovat právě pomocí mindfulness. Až budete stát příště ve frontě v obchodě, jen se na ostatní lidí, dívejte. Říkejte si v hlavě… je vysoký, má boty Nike a jakmile vám začne nabíhat hodnocení “ Tak ten je určitě při penězích, když má…”, zastavte se, to už hodnotíte. A zas na novo. Časem se naučíte, věci prostě jen vidět.

„Často, když někoho kritizujete za něco “Je moc upovídaný”, ukazujete i sami na sebe. Když někoho za něco obdivujete, i vy tuto vlastnost máte a disponujete jí, jen jste ji ještě neprobudili.”

Na chvilku se zastavte

Možná máte teď pocit, že se po vás chce, abyste jen koukali a nic nedělali, když tedy nemáte soudit. Ani když je vám ublíženo, něco by se mohlo stát, nebo má dojít k nespravedlnosti. Tak to určitě ne. Jen nenaskakujte na první impuls, soud, který vám vyběhne v hlavě. Zastavte se, podívejte se na situaci objektivně, ne jak se nám vše na první pohled zdá a až po té jednejte a hledejte řešení. Uvidíte, napadnou vás mnohem lepší a moudřejší. Navíc se tím stáváte více empatickým člověkem, se kterým chtějí lidé komunikovat. Snížením soudnosti snížíte agresivitu vůči ostatním a naopak zvýšíte porozumění a  laskavost.

Autor/zdroj: Petra Kubalová, profesionální life kouč

Foto: Pexels.com/ Pixabay