Název vodopádu pochází z německého výrazu pantschen – šplouchat. Nachází se na potoce Pančava v Pančavské jámě, v karovité, horní části Labského dolu. Pančava je prvním významnějším přítokem Labe z pravé strany. Nad vodopádem je u cesty pamětní deska Otokara Štětky, náčelníka Horské služby Krkonoše (1916–1975). Pančavský vodopád je celoročně volně přístupný po červené turistické stezce mezi Labskou boudou a mohylou Hanče a Vrbaty
Zajímavosti z historie: v minulosti patřil vodopád k nejnavštěvovanějším místům v Krkonoších a kvůli turistům byl dokonce uměle navyšován jeho průtok – majitel nedaleké Labské boudy Josef Schier zřídil nad horní hranou malou nádržku se stavidlem a budku pro úkryt obsluhy i poskytování skromného občerstvení a vyhlídkovou terasu se zábradlím. Na dně údolí pod vodopádem byla při turistické cestě druhá, jednoduchá bouda, kterou Schier získal také.
I zde bylo podáváno občerstvení, a když se nashromáždilo dostatečné množství platících turistů (za cenu 10 krejcarů nebo 15 feniků za osobu), dal zdejší personál trubkou signál pro obsluhu nahoře ke zvednutí stavidla. Návštěvníci tak viděli “vylepšený” vodopád i v letní sezoně v podobě, jakou má dlouhodoběji jen na jaře v době tání sněhu. Tato atrakce však zanikla ve 30. letech minulého století a spolu s ní i budka a vyhlídková terasa. Dnešní přístup je omezený, neboť vodopád je v I. zóně KRNAP. Zblízka je vidět pouze jediná, poměrně krátká, nejhořejší část vodopádu, a to z vyhlídky na červeně značené Bucharově cestě po Labské hraně.
