Viděla jsem a zažila mnoho zajímavých věcí. Časem člověk trochu otupí, a tak ho už neuvádí v úžas každá maličkost. Možná to máte také tak nějak podobně. Ale mohu vám zaručit, že ať jste na svých cestách viděli, co jste viděli, Národní park Sequoia v jižní Sierra Nevadě ve Spojených státech vás zaručeně ohromí stejně tak, jako se to stalo mně.
Je to jediné místo na světě, kde je les sekvojovců obrovských, kterým se ne náhodou říká mamutí stromy. Všechny přívlastky, které vás napadnou, abyste vyjádřili velikost a krásu těchto stromů, jsou správné a na místě! Jsou to stromy velkolepé, impozantní, obrovité, monumentální, jsou to prostě nekorunovaní králové všech stromů světa. Nemají obdobu! Každý z těchto stromů má za sebou spoustu bouří, uhodily do nich stovky blesků, drtivá většina z nich je aspoň z části spálená, vrcholky jsou často po zásazích blesků uražené, ale přes to všechno stojí.
Největší nebezpečí hrozilo těmto stromům ne kvůli bouřím, ale kvůli těžbě dřeva v 2. polovině 19. století, když se na území USA stavěly železniční tratě a z těchto stromů se dělaly pražce. Ještě štěstí, že poměrně brzy, už v roce 1890, byli tehdejší vládní představitelé natolik rozumní, že založili tento park. Mimochodem byl druhý, hned po Yellowstonu.
Člověku se ani nechce věřit, že i ti nej, nej obři, což jsou stromy generála Shermana a generála Granta, vyrostli před nějakými dvěma až třemi tisíci let ze semínka velkého jako špendlíková hlavička. Mimochodem, na jedné z fotek držím v ruce šišku těchto obrů. Vidíte, jak je maličká? Každá borovice u nás má šišky asi větší.
Na žádné fotce nemám ty největší z nich celé. Prostě se mi na jednu fotku nevešly. Vždyť General Sherman Tree je údajně největším stromem na světě.
