Den lidských práv se každoročně slaví po celém světě na počest přijetí Všeobecné deklarace lidských práv v roce 1948. Dnes je přesně 72 let od přijetí deklarace Valným shromážděním OSN v Paříži.
Prvním článkem deklarace je, že všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.
Lidská práva jsou zárukou jak pro našince, tak pro cizince, jsou zárukou existence hranic, za které stát nesmí jít. Jsou to kromě základních lidských práv (právo na život, právo nebýt vystaven mučení, ponižujícímu či nelidskému zacházení, atd) také práva politická (volební právo, právo kandidovat, princip vlády načas, dělby moci, právo shromažďovací, právo na odpor proti komukoli, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a svobod). Dále právo na soudní a jinou ochranu, nebo nezávislost státních zástupců a soudců v ČR.
A velkou výzvou je udržet práva sociální, aby se stále nerozevíraly nůžky společenské nerovnosti, pracovního vykořisťování, sociálního vyloučení, což nám opět, někdy bohužel více na papíře než ve skutečnosti, garantují ústavním pořádkem zaručená lidská práva. I proto je dnešní Den lidských práv velmi důležitý a naši spoluobčané, kteří pamatují dobu, kdy lidská práva u nás byla pouze na papíře, to jistě potvrdí.
I když slavíme tento den, kterým si připomínáme naše práva a svobody bez rozdílu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smyšlení, uvědomujeme si, že ne všichni mohou oslavovat s námi. Na světě je stále mnoho lidí, kteří jsou utlačovaní, zastrašovaní, jejichž práva jsou potlačována, jejichž svoboda je omezována. A proto mysleme i na ně.
