*heart**heart**heart**heart*
Na sobotu mi vyšla stejná karta jako včera. Velekněz. Upozorňuje zpětně na to marné soužení, toužení po platonických láskách nebo příležitostech, které jsou už pasé… ale také nese tu radostnou naději, že tady je na obzoru něco nového – akorát to bude asi něco zcela jiného, než jsme si představovali – ovšem, mělo by to být lepší než naše iluzorní představy o řešení či budoucnosti. A dnes bychom si měli zkusit nad šálkem čaje vzpomenout, kdy nám kdo pomohl. Kdo s námi kdy v dobrém spolupracoval. Kde máme to srdíčko, přitom jsme na něj možná už zapomněli. Ono se zdá, že už jen spojení se, byť v myšlenkách, s těmito vzpomínkami nebo přímo s těmi lidmi, potěší a posílí a uleví od nátlaku a slz a smutku a toho sevření plného jedu, které tu v extrémních případech může být. Zní to jako klišé, ale napadá mě, že to je takové rozpoložení, v němž se v praxi může podařit to bájné „rozpustit negativní emoce v lásku“ Tak vida, máme příležitost tuto duchovní radu zkusit v praxi. Tak mi napište, jestli se vám to povedlo.
Ač možná to vše tady je spojeno vzpomínkami i proto, že nám kdysi někdo dobrou radu dal, ale my jsme na ni ještě nebyli zralí… je čas ji vypátrat v paměti, v knihách, dopisech… je totiž ta pravá. I my sami podejme ruku těm, kteří padají do těch přetížených stavů.
