Mám děsnou radost co chce a čiší ven. Jsem naplněna touhou a nevím po kom skočit. Stalo se mi nedávno v tramvaji. Jedu z muziky z Vinného šenku U Pádivce. Se mnou jede známy, co mně občas vyzve na tanec. Jak si dal roušku a zasvítili mu jen oči, úlne ho to změnilo. Ve mne se něco probudilo a já se nedokázala do jeho oči koukat. I mi to řekl, že se vyhýbám pohledu do očí. No já se vyhýbala i s odpovědí.
Řekla jsem, že nemám potřebu dívat se do všech očí. No nakonec jsem mu tiše prozradila, že se nemohu dívat, protože mne moc přitahuje. A on to to přiznal taky, že jsem moc přitažlivá. A jelikož toužím po jiném muži tak jsem to nechtěla prožívat s tímto mužem.
Nechtěla jsem to sama sobě dovolit, i když po čase mně napadlo, že jsem se měla tý touze poddat.
Jsou oči do kterých se ráda dívám. Jsou to oči muzikantů. Hudba je můj život, tam jsem sama sebou a miluji muzikanty protože dělají to co nejvíc miluji. Je to teda krásná výměna energií, když máme příležitost to spolu přožívat. Mám to tak na různých setkáních z různými kapelami. Nemám s nimi jiný vztah. Většinou jsou ženatí a solidní.
Na druhou stranu mám velký problém když cítím víc než lásku k hudbě a on je svobodný, to je pak velký problém to ustát Chi chi chi.
Nedovolím sobě abych se poddala té touze a je to škoda. Co říkáte?
Přeji všem co to čtou báječný den. Dzanna
