Ač by se mohlo zdát dle jména, že se jedná o ryze český výrobek, opak je pravdou. Tyto bylinné bonbony vyráběné z anýzu, meduňky, jitrocele a máty údajně vymyslel v roce 1877 jakýsi lékárník v Hamburku.
Bonbony přitom původně nesly jméno po jiném pěvci, po jednom z nejlepších operních tenorů historie Enrica Carusa. Právě ten tehdy málem zrušil své vystoupení kvůli problémům s hlasivkami, od kterých mu mělo odpomoci cucání lékárníkových bonbonů. Na základě toho dal slavný tenor souhlas, aby bonbony nesly jeho jmého.
Caruso-Hustenbonbon začala před první světovou válkou vyrábět vídeňská firma Ericha Kirsteina. Od něj získal v roce 1917 recept podnikavý pražský lahůdkář František Lhotský, který spustil výrobu na Královských Vinohradech.
Ale jméno slavného italského pěvce nebylo v Čechách pro běžné zákazníky dostatečně přitažlivé. Výrobce – možná inspirován legendou o původním názvu – se proto 20. prosince 1920 vypravil do pražského kabaretu Lucerna s krabicí svých výrobků za právě chraptícím populárním Karlem Hašlerem. Písničkář se přesvědčil o kvalitě a účinku a dal na místě písemný souhlas s užitím svého jména (originál je nyní uložen v Národním muzeu).
Tvrdé tmavé bonbony proti kašli s bylinkami a uhlíkem cucají Češi již více jak 100 let. Dnes patří k jedněm z nejprodávanějších bonbonů v zemi. Navíc se před několika lety začaly vyrábět i s různými ovocnými příchutěmi, čímž jejich obliba mezi zákazníky ještě stoupla.
Je pravda, že já osobně klasické Hašlerky nikdy nemusela, ale ty ovocné mi chutnají. Jinak tyto bonbony mám spojené i se svým dětstvím a dědečkem, který je neustále nosil po kapsách.
