Pěší turistické trasy jsou značeny pásovými značkami, které se skládají ze tří vodorovných pásů. Prostřední pás je červený nebo modrý nebo zelený nebo žlutý a určuje barvu značené trasy. Oba krajní pásy jsou bílé a mají za úkol značku více zviditelnit.
Ze tří pásu jsou značeny také cyklistické a běžkařské trasy. Rozlišení je v dvou krajních pruzích. Zatímco turistické značky mají bílé okrajové pruhy, tak cyklistické značky mají žluté a značky pro běžecké tratě mají oranžové.
Na rozcestích či odbočkách je pásová značka doplněna šipkou. Na společném úseku několika značených tras se používá vícebarevná značka, pro místní trasy je někdy použito místní značky. Na koncích značeních bývá použita koncová značka.
Odbočky k významným památkám jsou značeny speciálními značkami. Naučné stezky se značí pásovými i místními značkami, nebo speciálními značkami naučné stezky.
Na křižovatkách, ve městech a na dalších turisticky významných místech je značení doplněno ještě tabulkami a směrovkami. Tabulky informují o názvu místa, nadmořské výšce, směrovky o kilometrových vzdálenostech k dalším cílům na trase.
Barevné rozlišení není náhodné. Jako první se značily červené trasy – červená tedy obyčejně značí dálkové trasy a hřebenovky. Další v pořadí významnosti je modrá, ta většinou vyznačuje trasu podél toků, mívá lehčí náročnost, následuje pak zelená, která značí pohodlnou, turisticky nenáročnou trasu.Nejméně významné jsou žluté trasy, které obyčejně slouží jen jako spojovací, bývají to těžší a náročnější trasy. V místech s velkou hustotou značení se ale občas rozdíly stírají – prostě se volí barva, která tam dosud není.
Pokud chcete zvolit náhodnou trasu v neznámém kraji, nejvíc pamětihodností pravděpodobně uvidíte na červené, popřípadě na některé z tras, které nesou jméno (Máchova stezka, Stezka údolím Lužnice atp.).
