Před pár týdny jsme v rámci sobotního výletění vyrazili po památkách v okolí Prahy, hlavním cílem byla Okoř, ovšem jako první místo, kde jsme se zastavili, byla Liblice a tamní zámek.
Osobně pamatuji areál ještě z dob před rekonstrukcí a tak jsem byla při této návštěvě místa víc jak nadšená, jak celý areál “prokoukl”.
Zámek Liblice je přezdíván barokní perlou Mělnicka. Historie liblického zámku sahá až do počátku 18. století, v letech 1699 – 1706 jej nechal vystavět Arnošt Josef Plachta z Rájova podle stavební koncepce architekta J. B. Fischera z Erlachu a konečného návrhu Giovanni Battisty Alipandi, který pouze vynechal některé dekorativní prvky. Balkon a terasa byly později doplněny o roztomilé sošky malých dětí a barokních váz sochařem Ignácem Františkem Platzerem.
K významné přestavbě areálu došlo v 80. letech 18. století, tyto zásahy postihly hospodářské traakty a budovy určené pro zámecké služebnictvo. Veškeré prostory byly pak uspořádány podle francouzského vzoru do podoby tzv. čestného dvora.
V 19. století zámek získala odkoupením od Prachtů z Rájova jihočeská starobylá vladycká rodina Dejmů ze Stříteže a později, v roce 1863 zámek od Dejmů odkoupila hraběnka Antonie z Valdštejna. Ta se ihned po koupi zámku rozhodla nechat jej přestavět do tehdy moderního novorenesančního stylu.
Dalšími vlastníky zámku byli Thun-Hohensteinové, kteří ve 20. letech 20. století nechali významně přebudovat a rozšířit nádherný zámecký francouzský park.Pak přišla druhá světová válka a v roce 1945 byl zámek vyvlastněn a připadl Československému státu. V roce 1952 jej začala užívat Československá akademie věd (ČSAV). Zámek v této době prošel celou řadou zásadních oprav a rekonstrukcí a další, dosud nejrozsáhlejší renovace objektu, proběhla v letech 2001 – 2007. Bylo tu zároveň vybudováno konferenční centrum ČSAV.
Tento zámek jsme navštívili, líbil se nám 🙂