Před pár dny jsem neodolala a v rámci rodinného nákupu jsem si koupila „ruské vejce“. No nejedla jsem ho dobrých 5 let a tak jsem neodolala, když je v obchodě akorát čerstvé vybalovali.
A tak mne v té souvislosti napadlo, podívat se, jak „moc“ je vlastně ruské.
První zjištění a to jsem skoro i čekala, byl fakt, že v Rusku o našem ruském vejci nemají nejmenší ponětí, podobně, jako třeba ve Španělsku bychom marně sháněli v restauraci španělské ptáčky.
Tuto českou specialitu vymyslel v 50. letech minulého století provozář automatu Koruna na Václavském náměstí v Praze, jménem Josef Hliňák. Udělal s pokrmem takovou díru do světa, že byl dokonce roku 1961 jmenován ředitelem podniku Lucerna-Barrandov.
Oč vlastně ve věci „ruské vejce“ šlo?
Skladovací prostory jídelního bufetu Koruna byly dost nevyhovující. Jednoho dne tam začala plesnivět naložená červená řípa a sledi z Polska. Ke všemu se propadala skladovací lhůta vajec. Hliňák, aby zachránil, co se dá, rozhodl se k radikálnímu kroku.
Donutil šéfkuchaře z Koruny Jiřího Tučnera, aby do českého bramborového salátu s majonézou nakrájel onu poloplesnivou řípu, zapáchající sledě a uvařil propadlé vejce natvrdo. Vzniklý produkt z odpadků nazval Hliňák „ruský salát“.
Nechal ho nandat do papírových kelímků, navrch se položilo rozpůlené vejce s propadlou lhůtou, celé se to polilo lžicí majonézy a na vrch pokrmu se položil proužek naložené červené kapie.
Aby vzniklý „vynález“ mohl bleskurychle, bez průtahů, projít schvalovacím řízením komunistického ministerstva vnitřního obchodu, označil Hliňák onu hovadinu „ruské vejce“. Náměstkovi ministerstva Liprtovi namluvil, že to viděl v Kyjevě v hotelu Berjozka. Obratem ruky byl projekt „ruský salát“ a „ruské vejce“ schválen.
Automat Koruna se tím zbavil odpadků, které vlastně měly skončit na smetišti. Netrvalo dlouho a pokrm „ruské vejce“ se rozšířil v celém tehdejším Československu. Největší záhadou bylo, že ačkoli pochybným vynálezem byly krmeny i sovětské vládní delegace, žádný z moskevských pohlavárů nevznesl protest, že tyto v Rusku vůbec neexistující produkty, jako je „ruské vejce“ a „ruský salát“, nesou jméno jejich vlasti.
Postupem času se tato původní Hliňákova pitomost dostala snad do všech kuchařských publikací studené kuchyně ve střední Evropě.
