Mojí úlohou je člověka podržet, ne s ním plakat, říká Laskavec Zuzana Vránová

Každoročně oceňuje Nadace Lilie & Karla Janečkových dobrosrdečné lidi, kteří nějakým způsobem nezištně pomáhají svému okolí. Říká se jim Laskavci a patří mezi ně i Zuzana Vránová. Po dlouhých letech v produkci se rozhodla jít jiným směrem a založila Sousedský klub. Místo, kde může kdokoliv pomoci, nebo pomoc najít.

„Díky Talku (z)lomu poznávám lidi, o kterých bych jinak nejspíš vůbec nevěděla a jsem za to moc vděčná. Neplní titulní stránky novin, a přitom by si tolik pozornost zasloužili. Jedním takovým člověkem je bezesporu i Zuzana Vránová,“ říká k rozhovoru Eva Čejková.

Příležitost pomoct, poznat sousedy a tvořit komunitu

Sousedský klub nabízí pomoc lidem v nouzi, především matkám samoživitelkám a seniorům, kteří zde mohou získat vše, co aktuálně potřebují. Naopak, kdo může pomoc nabídnout, má možnost přinést jídlo, drogerii, oblečení, hračky či cokoliv dalšího na některou z těchto adres: Moskevská 57 či Vršovická 39. „Snažíme se být laskaví nejen tím, že rozdáváme potraviny a oblečení, ale také třeba uvařením dobré kávy, popovídáním či objetím. To vše je důležité v životech nás všech a často to zanedbáváme,“ přibližuje činnost klubu Zuzana.

Člověk musí dávat i sobě, aby mohl rozdávat dál

Ocenění Laskavec tak vnímá nejen jako cenu pro sebe, ale pro všechny, kteří se zapojují. „Sama bych toho příliš nezmohla,“ dodává s tím, že to vše dělá hlavně i pro sebe. „Je potřeba říct, že mi dělá radost mít práci, která mě naplňuje a zároveň mi dává svobodu.“ Ať už to byla práce produkční nebo současné Zuzčino působení, v obou případech se jedná o psychicky náročné oblasti. Bojovat se stresem tak, Zuzce pomáhá supervize neboli pomoc psychologa, plavání ve studené vodě, které je pro ni od dětství zcela přirozené, a další aktivity jako procházky po lese, četba či meditace. „Taková dechová cvičení velmi fungují na jakoukoliv situaci,“ doporučuje.

I když se snaží Zuzka dávat lidem maximum, zároveň dobře ví, jak je důležité, aby příliš neubírala sobě. Člověk by totiž pak neměl dávat z čeho. Často se setkává s velmi silnými příběhy, ale říká: „Jsem tu, abych toho člověka podržela, ne s ním brečela.“

Optimistka s duší pankáče

Velkou oporu má Zuzana také v rodině. S manželem se vzájemně podporují, inspirují, ale také se spolu prý tak trochu perou. Možná je to i tím, že Zuzka není zrovna tichá voda. „Duší jsem pankáč. Vždy mám jasnou vizi a zkrátka ji nějak zrealizuji. Jsem také hodně citlivá na nespravedlnosti, to pak bývám hubatá. A celoživotně odmítám respektovat uměle vytvořené autority. Vždy děkuji rodičům, že nás s bratrem vedli k tomu, že nemusíme být jako ostatní.“

Zuzana se považuje za velkého optimistu. Takže i ve chvílích, kdy jí do života vkročily opravdu velké zkoušky a krize, bral je tak, že dávají do budoucna i příležitost. „Pochopila jsem, že věci, které v určité době vnímáme jako velkou tragédii, tak do budoucna být nemusí a my si nemusíme to utrpení ještě přihřívat. Je jen na nás, jak věci budeme vnímat. Ačkoliv by se zmíněné události, o nichž se více dozvíte v rozhovoru, daly považovat za určitý bod zlomu, ne vždy je tak Zuzka bere. „Zlom je pro mě konečnost, takže různé krize beru spíše jako určitá ohnutí, kdy pak zase dojde k narovnání.“

Optimismus je ze Zuzky cítit i ve chvíli, kdy se jí zeptáte, kde se vidí za 5 let. „Vždy věřím, že vše dobře dopadne, takže budu určitě šťastná. A jak říká Zbigniew Czendlik, tak budu tam, kam mě pán Bůh dá.“

Další zajímavé rozhovory Talku (z)lomu najdete na našem YouTube kanále nebo na Streamu. Vše si můžete poslechnout také jako podcast na dostupných platformách.

Foto: se souhlasem Ženy s.r.o. a Zuzany Vránové