Toto rozhodně není první článek, který si ode mne můžete přečíst, dnes ale udělám něco trochu nezvyklého. Podělím se s vámi o kousek svého života. I když možná ne tak úplně, v každém případě se jedná o malinko netypický příspěvek. Nebojte, nebudu se chlubit zážitky z dovolené, ani ničím podobným, co obvykle lidé sdílí zvláště na sociálních sítích. Ráda bych sílu internetu využila smysluplně.
Uplynula již spousta let od chvíle, kdy mě osud po pracovní stránce zavál do oblasti pro mě zcela neznámé. Ač jsem vždy obdivovala památky, otázky kolem jejich údržby či financování představovaly pole zcela neprobádané. Vzala jsem to však jako výzvu, čímž tato práce v mnoha ohledech byla. Snažit se zajistit prostředky na obnovu památek, zvláště pak těch sakrálních, by se dalo občas považovat takřka za sportovní disciplínu, v níž ale málokdy stanete na stupních vítězů.
Památka je odkazem předků, svého majitele si nevybírá
Věřte, že lépe než kdo jiný chápu důvody, proč je to mnohým proti srsti. Ono ale nic není černobílé. Když se na celou věc podíváte z jiné perspektivy, pochopíte, že jde o víc. Nezáleží na tom, kdo je vlastníkem, stále se totiž jedná o kus naší historie. Odkaz předků, před jejichž umem je třeba se poklonit. Co dokázali vytvořit s tím málem, jež měli, se zdá častokrát neuvěřitelné. Zvláště v dnešní době, kdy za nás spoustu věcí dělají počítače a technologie. Zkusme je tedy tentokrát využít pro dobrou věc.
Institut pro památky a kulturu pořádá každoročně soutěž veřejných sbírek Máme vybráno, kde můžete pouhým svým hlasem podpořit některou z památek a pomoci jí získat publicitu a třeba i finanční odměnu.
Kdysi jsem chtěla zachránit alespoň malý kousek světa, ale bojovat s pomyslnými větrnými mlýny je dost vyčerpávající. Ve výsledku jste rádi, že zachráníte sami sebe. S odstupem času jsem tak hrdá i na ty malé úspěchy, které se podařily. Třeba rozběhnout dnes již tradiční Noc kostelů. Vždy budu vděčná všem těm, kteří do toho hned zpočátku šli se stejným nadšením jako já, i když netušili, jak budou lidé reagovat.
Dlouhá cesta, ale cíl se blíží
Velice si cením i všeho, co se podařilo v rámci projektu Záchrana vzácných bozkovských varhan. Zde to byla opravdu dlouhá cesta, ale snad již v letošním roce dojde zdárného konce a varhany se znovu rozezní. Tohoto projektu jsem zůstala součástí i po změně působiště a zatím jsme úspěšně dokončili takový podprojekt Adopce píšťal. Jeho webové stránky nás teď trochu zlobí, ale snad se mi je podaří už poněkolikáté rozběhnout. Krásně totiž dokazují, kolika lidem není osud památek lhostejný. Ráda bych tímto příspěvkem také poděkovala P. Krzysztofovi, že se do tak rozsáhlého projektu pustil. A pomoci nám můžete i vy, zasláním hlasu do zmíněné soutěže. Jak?
Váš hlas je důležitý
Na stránkách Máme vybráno zvolíte „Chci hlasovat“, objeví se vám seznam soutěžících veřejných sbírek. Rozhodnete-li se dát svůj hlas právě bozkovským varhanám, pak opět najděte tlačítko „Chci hlasovat“ a do formuláře vyplňte číslo sbírky 119. Po odeslání hlasu nezapomeňte potvrdit odkaz, který vám přijde na e-mail. Možnost hlasovat máte v prvním kole do 31. května 2023.
Možná se rozhodnete hlasovat pro památku ve vašem okolí, i to je skvělé. Každá pomoc je důležitá a svým hlasem oceníte úsilí těch, kteří se snaží o záchranu dané památky. Historie k nám umí promlouvat, tak zkusme naslouchat. Vnímejte krásu i těch polorozpadlých míst a ucítíte kouzlo, jež z nich dýchá.
Foto: se souhlasem Římskokatolické farnosti Bozkov
Paráda.
Krásný projekt, hned jak budu mít čas, tak si pročtu odkaz a jistě nebudu k našim památkám lhostejná 🙂 ♥♥♥
Prima projekt ve kterém jsem našla několik památek, které ráda svým hlasem podpořím.