Nemůžu se dočkat, až spláchnu všechno, co zima přinesla

Občas tápu a ohledně mého blogu jsem tápala i minulý týden. Poprosila jsem tedy Míšu o inspiraci, ať vám opět nevyprávím o úklidu a plánech na další stěhování. Poslala mi otázky, a protože nemám ráda zbytečné řeči, odpovídala jsem ve stručnosti. Věřím ale, že méně je více, a tak si z toho něco odnesete. Takže Míšo, díky!

Evi, jak se máš? A prosím doopravdy, ne takové to francouzské “Ça va. Ça va.”

Už jsem měla lepší a veselejší dny. Nemůžu se dočkat, až vyjde sluníčko a dobije mě energií. S první příležitostí skočím do lomu a spláchnu všechno, co přinesla zima.

Lom a sluníčko, už to vidím. Jak Ti tedy je, když se cítíš opravdu plná a spokojená?

Jsem bezprostředně šťastná. A to je pro mě úspěch. Takže kdykoliv o mně někdo psal jako o úspěšné ženě, tak si vlastně říkám, že mi nikdy nepoložili otázku, jak já úspěch vlastně vnímám.

Tak tedy teď. Jak vnímáš opravdový úspěch?

Úspěch = absolutní štěstí v osobním životě, které vychází ze stability v rodině a jistoty, kterou mi zajistí má práce. V ideálním případě už taková ta práce bez práce. Tedy, dělám to, co mě prostě baví, naplňuje a samozřejmě také živí.

Máma Františka, majitelka dvou firem, kolegyně, přítelkyně,… Jak sama říkáš, jsi testerka všech rolí  ženy. Jakou roli bys ještě chtěla otestovat?

Maminka dcery? Nebo klidně dvou! 😊

Podívejme se zpátky. Ženy s.r.o. jsi založila před 10 lety, měla jsi v tu dobu nějakou ideu, vizi. Jak se daří plnit?

Ano, nyní ji plníte vy. Jsem příliš velký vizionář na to, abych dokázala vše, co jsem si usmyslela na začátku sama. Vidím, že až Ty a tým pod Tvým vedením tomu dáváte ten konkrétní rámec s jasně nastavenými pravidly a vizí. A nejvíc mě baví sledovat, jak to vlastně zvládáte beze mne a že i já se můžu hodně přiučit. To prvopočáteční nadšení před deseti lety bylo obrovské, rozjezd byl veliký, ale vůbec se nám tenkrát nepodařilo tu vlnu chytit a jet po ní celých těch deset let a často jsme si tu cestu zbytečně komplikovali dalšími nápady.

V kalendáři mám označené jedno konkrétní datum. Bude to 10 let od založení Žen s.r.o. Jaké by sis pro sebe/nás přála narozeniny?

Zopakovat první a největší, nesmírně euforický Den, kdy se mám ráda na Floře. Olga Lounová zpívá „Stará žena“, já stojím v horním patře a modlím se, aby všechno do další desetiletky šlapalo jako po másle.

Potkáváš mnoho lidí. Kdo Tě nejvíc ovlivňuje?

Hlavně ti nejbližší z mé rodiny, ale i blízcí kolegové/kolegyně. Vnímám vše, co mi říkají a cítím, když mi kdokoliv z nich naopak nechce něco říci. Jsem ta první, kdo si řekne o zpětnou vazbu, ať je jakkoliv upřímná a tvrdá. Může to být vnímáno jako nevýhoda těch, kteří se chtějí pořád něco učit a častěji myslí na ostatní než na sebe, ale v tom už se, myslím, také hodně lepším.

Těch příběhů okolo žen jsi slyšela i zažila nepočet. Který v Tobě zní dodnes?

Dostane mě každý příběh ženy, která překoná svou nemoc, a ještě silnější jsou pro mě příběhy žen, které jsou po boku svého nemocného dítěte. Jako první mě napadá příběh naší bývalé kolegyni Kristýny, kterou zcela spontánně zrovna nedávno, na základě uveřejnění jejího příběh, podpořil celý tým.

Připravujeme projekt pro podnikavé ženy. Kdybys měla dát jednu radu těm, které ve své kariéře přešlapují na místě, co by to bylo?

Teď hned vyrazit nebo to teď hned vzdát. A když vyrazím, tak se držet vize a přes občasnou kritiku si vždycky odpovědět na otázku: „Co nejhoršího se může stát?“ A teprve potom vyhodnotit situaci.

Kdybys měla vypíchnut jednu věc, kterou ses za poslední rok naučila, co to je?

Přijímat tu hodně tvrdou zpětnou vazbu a kritiku, bez ohledu na to, jestli to je nebo není zrovna pravda. Vlastně mě baví pozorovat pocity, které u toho mám a uvědomovat si, co z toho je pro mě a co z toho zrcadlo pro toho druhého.

…

Tak, milé dámy a pánové (ano, i muži jsou věrnými čtenáři Evči blogu), tentokrát jsem se ptala já a teď dávám příležitost také vám. Co vás zajímá? Chcete se Evy na něco konkrétního zeptat? Dejte vědět na ko******@ze*****.cz a čtěte dál Blog naší Evy, třeba se právě váš podnět objeví už v příštím díle.

Moc děkuji za Evči upřímnost i za vás, naše čtenářky a čtenáře! Míša

Foto: se souhlasem Evy Čejkové