Přes práh

Mikuláš přišel a stihl i odejít. Pro ty, kteří byli hodní a čert si je neodnesl do pekla, a musí tedy řešit, co komu nadělit pod stromeček, mám tip na dárek. (Ačkoliv by možná byli radši za to čertovské peklo, jelikož vybírání a nakupování dárků považují za peklo. Navíc by to bylo i praktické, tady si jistě s účtem za energie hlavu nemotají, tudíž pořádně přikládají pod kotel, povolená teplota, nepovolená teplota.)

A co bych to byla za knihkupkyni, kdyby to nebyl tip na knižní dárek? Knížka je jako ponožky nebo pyžamo. Stálice. Člověk těchto měkkých věcí má plnou skříň, ale když si takový dárek nerozbalí, jako by mu něco chybělo. (Přestože ponožky jsou specifická kategorie, člověk má spoustu ponožek, kterým chybí levá nebo pravá kamarádka, protože pračka, protože záhada.) A stejné je to s knížkou.

Dovolte, abych vám představila svůj debut – román Přes práh, jenž vyšel letos v květnu v nakladatelství Rosier. Je to příběh o nevšedním přátelství mezi nerudným důchodcem, který se uzavřel před světem, upovídanou školačkou, která miluje včely a žlutou barvu, a přítulným kocourem, který má rád květiny a všechno, co může počurat. Je to příběh bez pesimismu a negace, naopak s vysokou dávkou radosti, tolik potřebné do neradostných časů, a příjemné atmosféry a povzbuzení a vtipu, který pod vrstvou humoru zpracovává i vážnější téma, jako je osamění a život lidí, s nimiž se už nepočítá, kteří jsou po překročení jisté věkové hranice odsunuti na okraj společnosti. Je to příběh, který kdybych nenapsala, rozhodně bych si ho chtěla přečíst.

„Nepleť se lidem do života a budou tě mít radši.“

„Ale lidi mě mají rádi.“

„To proto, že jsi dítě, a oni si myslí, že z těch svých ztřeštěností vyrosteš. Až zjistí, že se zmýlili, přejde je to.“

„Jim nebude vadit, že jsem z těch ztřeštěností nevyrostla. Ale to, že se mýlili. Neznám nikoho, kdo se rád mýlí.“

Věřila jsem mu, když jsem ho napsala. Věřím mu i poté, co dostal podobu skutečné knihy. A věřím, že si najde čtenáře, jimž pomůže s proměnou špatné nálady v dobrou, zvedne povadlé koutky a pohladí po duši. To jednou za čas potřebujeme všichni.

AKM