Ahoj, tak co je nového? Mně je blbě, tentokrát píšu až v sobotu dopoledne. Venku krásně sněží, běží mi tu Queen a Šimon skvěle napodobuje Freddieho. Mama, just killed a man… Kromě toho na mě z terária kouká želva Freddie a po gauči skáče Freddie čivava. Víc jich fakt nemáme, zatím. No escape from reality…
Koukám na kartu a musím říct, že je fakt zajímavá. Hele, vůbec nevim, co k tomu budu psát 
Jde o určité propojení našich vizí. K tomu, aby vztahy fungovaly, a teď máme na mysli vztahy obecně, nejen partnerské, je třeba společná vize, společný cíl. To může bejt dost zajímavý, když se nad tím fakt zamyslíte do hloubky.
Představte si to: potkají se dva lidi, každý s jinou představou, co od toho vlastně očekává nebo chce. Proběhnou jistý věci, jako rande, společný víkend a tak. Očekávání se mění, v mysli každého ze zúčastněných. Každý má svou vizi a jde si za ní, ovšem ve společném vztahu dvou lidí. Už vám to dochází? A takhle to jde pořád dokola, vztah plyne a vize se stále mění, až k tomu nejvyššímu cíli, který minimálně jeden z nich považuje za společný, a tím je svatba a děti. Jedno v jakém pořadí, někdy se to prostě zvrtne, ale nevadí, to dáme, jedeme dál. Nejsme přece první ani poslední. Ty voe A je to! Je splněno! I z pozice rodičů, vážení: “Holka se vdala, mají dvě krásný děti. On je docela fajn. No, na horšího mohla natrefit vždycky.” Hm, a takhle tady žijem 
No a pak už to jede. Z holky se stane máma, jejimž smyslem života se stanou děti a potom manžel. Co taky jinýho, když cíl byl dosažen svatbou a porodem? “Postarat se o ně přece musím, ne?” Postupem času se vlastně zjistí, že z holky je máma nejen dětí, ale i manžela. Takže se z ní stane svobodná matka tří dětí, z nichž dvě jsou opravdu děti a třetí je manžel. On to tak nějak bere, protože je to chlap a ten emoční píčoviny neřeší (závidím vám, pánové). A když to nebere, vyřeší to třeba milenkou. Což samořejmě v tu dobu svobodná matka tří dětí fakt nechápe, když se tak dobře stará. Tohle si přece nezasloužila. Nebo nezasouložila? Podobnost těch slov je až fascinující. Jak by taky mohla spát matka se synem, nebo syn s matkou, že? Pochopte, že jde o čistě energetickej přenos. Ať chcete nebo ne, podvědomě to vnímají oba. Problém je na světě. On začal už v dobu, kdy se ti dva seznámili, jen si ho nikdo neuvědomoval ani nepřipouštěl.
Takhle je to možná úsměvný, ale když se nad tím zamyslíte, je to dost smutný. O to víc, že to tady takhle chodí a nikdo se nad tím nepozastaví, protože je to normální. Přijali jsme to za své. A pak se divíme, že se každý druhý manželství rozvádí. I když tomu už se dneska taky nikdo nediví, protože to je standard. No jo, ale co s tím? Celý je to o tom, že spolu ti dva nemluví o oněch zásadních věcech. Všechny vize a očekávání se dějí v hlavě každého zvlášť a většina z nich tam také zůstavá, nikdy nevyřčena. A to je průšvih. Lidi by si měli přeci na férovku říct, co jeden od druhé čekají a chtějí, aby si mohli zcela upřímně říct, zda jsou schopni si vzájemně vyhovět.
Když jdete někam do práce, taky vám řeknou, jaké na vás mají požadavky. Když chcete podnikat, víte naprosto přesně, jaké podmínky máte a nemáte. Když chcete hypotéku, podnájem, cokoliv. Jedna strana se zavazuje druhé, že budou plnit to či ono. Hotovo, podepsáno a zcela z vlastní vůle, jak je ve smlouvě napsáno. Je to obchod? Ano. A vztah by ochod být neměl? Dle výše zmíněného je a dost nekalej, protože jedna strana neví, co chce druhá a obě strany předpokládají, že to je přece jasný, že to ta druhá strana vědět musí. Tak na tomhle principu funguje drtivá většina našich vztahů. Pokud vztah nemá být obchod, s čímž zcela souhlasím, měli by spolu ti dva komunikovat a být k sobě upřímní. Na férovku si říct, co chce jeden a co druhej a pak z toho udělat něco, na čem se oba svobodně shodnou. Pokud zjistí, že to nelze, jde si každý hledat toho, s kým to půjde. Je spousta chlapů, kteří potřebují mámu i ve vztahu a spousta holek, který jim tu mámu rády dělat budou. Ale musí se to potkat, chápete? A pak jsou ti, kteří chtějí rodinu a děti, ale nemají to postavený tak, že se budou věnovat jen dětem a sobě ne. A pak je ještě milion dalších. A je to v pořádku.
Nejsme všichni stejní, i když jsme si podobní. Každý to máme nějak jinak. Jde jen o to si to upřímně říct a nečekat, co z toho bude. Život strašně rychle utíká, tak proč plýtvat časem a uštědřovat si ty emoční rány, který s sebou ta nedorozumění nesou? Mluvte, vyjadřujte se a buďte upřímní! DOMLUVTE SE SPOLU, JSTE LIDI! Vztah má být o čistotě, důvěře, bez očekávání a férovej. A má mít společnou vizi, za kterou oba jdete. Ta vize ale nesmí končit svatbou a dětma, protože pak končí vztah. Dejte si tam něco dalšího, třeba jen to, že chcete, aby vám spolu bylo dobře. A za tím jděte. Oba, spolu. Tohle bude i nejelpší příklad pro vaše děti.
Tenhle týden Praha! Takže konzultace tam 
Připomínám i roční osobní horoskopy a karty po telefonu pro ty, kteří to mají do Prahy daleko
