S mým panem dokonalým jsme vedly mnohé diskuse o různých životních situacích. Tak například téma „vzali bychom se po třech měsících známosti?“. Jelikož jsem zrovna pracovala s kolegyní, která se vdávala po 3 měsících známosti, byli spolu již několik let, zplodili spolu dvě krásné děti a kolegyně vypadala vesele a spokojeně, neměla jsem jediný důvod říci panu dokonalému jinou odpověď, než ano vdala bych se za tebe již po čtvrtroce známosti. Dnes již vím, že ano, ale je třeba spolu minimálně půl té doby spolu bydlet. Jsou situace, které si spolu prostě nezkusíte i když se spolu vídáte intenzivně, doslova každý den, ale i přesto bydlíte každý u svých rodičů. Nicméně jsem byla skálopevně přesvědčena panem dokonalým, že to tedy není vůbec dobrý nápad a že jsem fakt nezodpovědná osoba. A tak jak se již následně poté stalo tradicí mě udolal svými skálopevnými argumenty, na které já už pak neměla odpovědi.
Po dvou měsících známosti slavil pan dokonalý narozeniny. Slavil je tradičně se svými kamarády a tradičně ve třetí cenové (snad moji čtenáři budou chápat co to znamená :D)
Patřil do party kluků, kteří neměli ani přítelkyně ani kamarádky a chodilo se na volejbal, nohejbal, hokej a poté rovnou na pivko a v pokročilém večeru, když byla nálada chodili balit holky do místních disko klubů.
Nicméně vracím se k prvním jeho narozeninám v našem vztahu. Byla jsem tedy pozvána, s tím že se jedná o oslavu v hospodě, kde jsou ženy přítomny maximálně jako „pinglice“. No… byla jsem mladá a blbá, nenechala jsem se odradit a na oslavu se, za podpory několika panáků slivovice, jala jít.
Ano v hospodě byli opravdu jen muži, někteří dost nevalného vzhledu a já rozveselená pocitem, že jsem to zvládla si s chlapama dala narozeninovýho stolu dala pár „kousků“. Jak jistě předpokládáte, nastala pohroma. Přišla ne opice ale doslova gorila a já skončila s uvolněná s položenou rukou na stehnu jednoho z jeho kamarádů. Jelikož jsem byla poměrně omámená alkoholem moc si toho už pak nepamatuji, jen to že mě můj pan dokonalý doprovodil domů. Druhý den jsme se neviděli, jelikož jsem kamsi jela pracovně, ale další den jsme měli telefonický hovor, kdy jsem zpytovala své svědomí a kála se. Pan dokonalý mě v tom nechal pěkně vykoupat a že prý mi dá tedy ještě šanci.
Začal z toho sociálního zařízení, kam chodí většinou muži, nosit jeden drb za druhým a velmi čelil nařknutí jeho kamarády, že jsem ku.va. Následovaly mnohé hovory o tom, jak se mám nemám chovat a moje dlouhodobé obhajování sebe sama, že nejsem a že miluji jen pana dokonalého. Pro klid mezi námi dvěma jsem pomalu ale jistě, myslím že podvědomě, čím dál víc přestávala komunikovat s muži, i přes to že jsem vždy byla hodně kamarádská a komunikativní se všemi.
Zhruba po půl roce jsme šli spolu na ples. Byl to maturitní plec jedné střední školy, kde on znal spousty kolegů jeho matky a zároveň spoustu studentů, jelikož dělal na pohybových exkurzích instruktora. Neseznámil mě tam s nikým, byli jsme tam jen spolu a když si chtěl jít popovídat nechal mě bezpečně na balkoně a sám se vytratil. Což se mi samozřejmě příliš nelíbilo.
Stalo se, že osamocenou kourdulku oslovil jiný muž, byl zajímavý a především galantní. Slečnu pochválil, že jí to sluší a vyzval ji k tanci. Jak najednou zjihla naivka a opět uvěřila, že gentlemani ještě existují. Vyměnili si kontakty a ona najednou nevěděla co s tím.
Ano měla jsem svého pana dokonalého, který byl pro mě ideálně samý sval, holý na hrudi, mužně mě držel zkrátka (tedy měl i něco z mého otce) a byl zábavný i tím, že si uměl dělat legraci sám ze sebe.
A teď tu byl muž, který byl galantní, příjemný, společenský a poměrně úplně jiný než pan dokonalý. Měl zájem, volal a volal. Já mu přiznala že mám přítele, který mi ovšem ale, mimo jiné řekl, že kamarády, sport a večery s nimi si nedá vzít a že se svět netočí kolem mě a že si s tím mám nějak poradit.
Z počátku, mnohé večery, kdy chodil on za kamarády a já tam nemohla bo ostatní kluci taky neměli holky, jsem chodila se svými kamarádkami na koncerty a diskošky a podobně, což mě ale nebavilo, protože jsem přece byla sakra ve vztahu a chci být s ním.
Teď tu byl muž, který mi nabízel vztah, jaký jsem i chtěla ale nebyl tak krásný a statný. S přátelským gentlemanem to skončilo jednou večeří, přátelským popovídáním u něj doma, mírnou líbačkou a tím, že mě odvezl domů a sdělil mi, že až se rozejdu s tím druhým mám mu dát vědět.
Nerozešla jsem se s panem dokonalým, byl mužnější, statnější a krásnější. A tu noc, kdy já jsem byla s panem gentlemanem strávil pár hodin poté, co byl s kamarády sportovat a následně náležitě to probrat v hospodě, byl pár hodin u nás doma na balkoně za dveřmi, které vedly do mého pokoje a ťukal a škemral abych ho pustila dovnitř… nevím nebyla jsem tam vrátila jsem se k ránu.
Přesvědčena o tom, že můj pan dokonalý je ten pravý jsem pana gentlemana pustila k vodě a rozhodla se to vše zatajit, jelikož jsem necítila jistotu v tom, že bychom tuhle situaci ustáli. (Což byla obrovská chyba – to černé svědomí jsem si táhla jako obrovskou kouli u nohy celých následujících 20 let co jsme spolu byli. A věřte je to opravdu šílený. A šílený je i to, že si až dnes uvědomuji, že pokud jsem věděla, že bychom tuto situaci neustáli, mělo mě to trknou, že tohle asi vážně není ten pravý vztah.)
Po této události jsem se dostávala pomalu ale jistě do smyčky strachu, která se někdy více, někdy méně utahovala a vydržela mi skoro celých 20 let.
Tak že jsem přestávala komunikovat s muži, přetrhala jsem kontakty s dosavadními kamarády, s kterými byla legrace, se spolužáky jak ze základky, tak i ze střední a začala jsem se chovat tak abych se nedostala do nepříjemné situace, kdy by mohl pan dokonalý žárlit a utvrzovat mě v tom že jsem hrozná kurvička, které se nedá věřit a zároveň jsem měla špatné svědomí z té jedné tzv. nevinné noci, kdy jsem mu byla z pohledu napravené hodné holky nevěrná.
Ano dostala jsem se psychicky do pořádný šlamastiky, ale já věřila v dobro, a že vše bude v pohodě a dobře to dopadne…