Mezinárodní den žen slavím lekcí od muže nám všem ženám

Moje milé, zase jsem testovala. A se vším všudy! Další životní etapa, takový ten úlet na obláčku, že teď je to vlastně už jenom na dobré cestě. Protože jsem rozvedená, on je rozvedený, já mám syna (9), on má děti (8 a 10), všichni si rozumíme. Hodíme se k sobě, zase takový ten žurnálový pár, ve společnosti stejně naladěný, oba přirozeně společenští, otevření všem tématům, pohodáři za všech okolností.

Člověk míní, duše mění…

A tak, po překročení prahu 40, vstupuji do nové životní etapy „sama“. Sama za sebe, poučena o mnoho životních zkušeností a postřehů očima muže. Muže, který mi přiblížil ženy víc, než by mi dokázala popsat najednou řada kamarádek. Byla jsem několik krásných měsíců po boku muže, který mi pomohl být Ženou.
Po dohodě s Lukášem (dnes už “pouze” mým pohodovým kamarádem a skvělým koučem) sdílím pár poznatků nám všem ženám. Ostatně, kdo stojí o dárky, že? Občas taková rada je někdy nad zlato 😊 Tak hezké MDŽ!

Přirozenost

Přestaňme si hrát na něco, co nejsme, resp. kdo nejsme. I když to začíná vlastně u otázky, kdo jsme? „Umíš na to vůbec odpovědět?!“ Tolikrát mě vytočil touhle otázkou. Ale svým přístupem kouče, psychologa a empatického muže mě nakonec přiměl na tuto otázku odpovědět. Kdo jsem a co je mi přirozené a jaká tedy chci být opravdu.

Otevřenost

Jste zamilovaná až po uši, a tak vám občas tu a tam tohle nevadí, tohle se přehlédne, tohle přeci také zvládnete… ale co bude za rok, dva, tři?
Nemáte ráda běžky? Nemáte ráda tenhle styl muziky a nebo vlastně máte ráda jenom jeho, ale rozhodně už ne jeho kamarády? „Pojď sem! Řekni to!“ Vlastně až dneska si uvědomuji, jak moc práce mu to muselo dát, abych se otevřela a mluvila. Pro mě to byly blbosti, taková ta myšlenka – no uff, to zvládnu, dneska vypnu. Jo, vypnu a nechám to tam ležet, stejně tak jako to předtím a ještě předtím a ještě předtím… víte, jak tohle končí, že? Samo se to nevyřeší. Jenom je to další a další kostlivec ve skříni, který dřív nebo později vypadne.

Tolerance

Základ jakéhokoliv vztahu. V tomhle jsem tedy přeborník. Vzhledem k tomu, že potřebuji ke svému nasazení hodně tolerantního muže, tak očekávám to samé od mého muže. „Ty jsi až neuvěřitelně tolerantní,“ říkal s pravidelností a naučil mě, že ale ani toto se nemá přehánět. Že tolerance a pochopení je základem vztahu, ale i tyto vlastnosti mají své meze.   

Krása

Vnitřní ale i ta vnější! A pravidelně si to vzájemně opakovat a hlavně to slyšet. Nejednou se zlobil, když jsem mu zopakovala, že mi řekl, že mi vyrostlo břicho. Obratem mi připomněl, že mi ale mezitím xkrát něco pochválil a já to neslyšela nebo zapomněla… kruci, co je tohle za vlastnost, že tolik toužíme po pochvale a líbit se mužům, ale nakonec stejně víc slyšíme to, co je na nás špatně? Ona ne vždy bude chyba jenom u těch mužů, že, moje milé?

Rituály

Představte si pod tím cokoliv. Může to být každý pátek společná večeře, každý druhý víkend sami nebo prostě magická úplňková noc, kde si řeknete vše, co se vám za poslední měsíc společně líbilo i nelíbilo, čeho si na sobě vážíte a proč zapalujete svíčku, u které popíjíte víno a vzájemně si něco přejete… My měli celkem takové neplánované rituály. To jsme takhle šli polem a zase jsme povídali, hodně jsme povídali a já se rozpovídala, jak mi prostě něco nejde, a to už dlouhodobě. On se vyptával a vyptával, až ze mne padaly věci, které bych nečekala, že vůbec někdy přiznám… muselo to ven, musela jsem to spláchnout. Už nevím, co to bylo za měsíc, jaký byl den, každopádně bylo docela chladno, ale bylo třeba to zakončit ve vodě. Tak jsem skočila do rybníka a smyla jsem ze sebe vše, co jsem tak dlouho nosila v pomyslném batohu… a to byl náš takový nepsaný rituál… ať to jde ven a už se to nevrací. Otevírali jsme jednu Pandořinu skříňku za druhou a pokaždé tu uvolněnou energii pustili vodě.

Sex

Jo! Tohle není tabu, ba naopak je to absolutně klíčové téma pro jasné nastavení vztahu. Vypnout minulost, neřešit budoucnost, umět říci ano stejně tak jako ne… kdykoliv, kdekoliv i za každého počasí.

Chyby

Blbé slovo v tomto výčtu. Původně jsem třeba chtěla vypsat seznam vhodných dárků, a to jak mě dostal svou písní, u které brečeli i muži. Ale nakonec si říkám, že vedle všech dárků stejně nejvíce bylo to všechno ostatní. A třeba právě i to, jak jsme si každý sám za sebe uměli přiznat své chyby a mluvit o nich, snažit se z nich poučit anebo prostě jenom říci „Ale já to tak už mám a jiný/á nebudu.“

Duše, spirit, nevědomí,…

Říkejme tomu jakkoliv. Nebudu z toho dělat vědu (asi tak jako polovina Facebooku)… Prostě zavřete oči a vnímejte, naslouchejte a nechte volný průchod tomu, co skutečně chcete, jakým směrem se váš život ubírá a jestli je to právě to, co si přeju… já, Žena. A co když přijdu na to, že zase opakuji nějaké vzorce, které už nechci? Že vlastně i ten druhý v páru to má stejně. Že sociální jistoty a dovolená v Jugoslávii je sice hezký plán dle rodiny či prostě jenom dle racia, ale není to už společný plán…

A tím se vracím k bodu dva. Otevřenost. Holky, je to sakra těžké! A bylo to hodně těžké pro nás oba. Ale žijeme jenom jednou a pokud tím nikomu jinému neubližujeme, tak není co řešit, život jde dál… s další životní zkušeností, novými poznatky a vidinou, že minimálně ještě jednou se dá prožít pohádka se šťastným koncem.  Tak krásný náš den „MDŽ“, s úsměvem, elegancí a grácií nám vlastní vzhůru ke krásným zítřkům a vědomým vztahům!