Minulý týden jsem se byla podívat na výstavě obrazů mého kamaráda Michala Šulce v Tiché kavárně v Praze 8. Je pro mne až neuvěřitelné, co vše namaloval a zrealizoval výstavu, kterou spojil s charitativním účelem. Viděla jsem krásné obrazy a poslechla si úžasnou pozitivní hudbu v podání jazzové kapely. Jestli se někdy ocitnete na metru Ládví, určitě zavítejte. Je to moc příjemná kavárna.
Co pro tebe znamená zrealizovaná charitativní vernisáž?
Ona to je spíš výstava, u níž bych chtěl, aby výtěžek z ní byl použit pro charitativní účely. Na vernisáži si už někdo nějaké obrázky zamluvil, takže předpokládám, že se opravdu podaří něco „vybrat“. Ale chtěl bych, aby to bylo na domluvě s tím, kdo si obrázek vybral. Aby on sám navrhl, kam přispěje.
Proč sis vybral právě Tichou kavárnu v Praze 8?
Na tom má zásluhu kamarádka, která mi poslala odkaz na facebookovou stránku Tiché kavárny. Pod odkazem byla informace, že je možné zde uspořádat v podstatě zdarma výstavu, takže mi to přišlo jako dobrá volba. A to i proto, že Tichá kavárna je v podstatě chráněná dílna, takže i to samo o sobě vnímám jako možnost přispět na dobrou věc. Příspěvek je v tom, že si vystavující objedná od Tiché kavárny občerstvení. A také se podaří ji takto více zpropagovat.
Jak dlouho jsi výstavu připravoval?
Začal jsem ohledně toho s Tichou kavárnou komunikovat v dubnu 2021. Od té doby jsem ještě pár obrázků namaloval s tou vizí, že je na výstavu přidám k těm starším kouskům. Týden před výstavou jsem začal intenzivněji řešit, jak budu obrázky instalovat a jakou konečnou podobu bude instalace mít. Ale v den instalace, tedy 2.3.2022 jsem zjistil, že konečná podoba bude muset být s ohledem na výstavní stěny kavárny odlišná od mé původní představy. Pomohla mi v tom hlavně kamarádka Eva i moje sestra s rodinou. Rád bych jim tímto také poděkoval, že mě podpořili a obohatili konečnou podobu svým vlastním pohledem.
Do kdy tam budou tvé obrazy vystaveny?
Výstava je v Tiché kavárně do 31.3.2022, takže je spousta času na to, aby se zájemci na obrázky přišli podívat a dát si k tomu něco dobrého k jídlu a pití.
Podařilo se už ve prospěch kavárny prodat nějaké obrazy?
Zatím si návštěvníci vernisáže několik obrázků zamluvili, ale více jsme zatím neřešili. Tak jako tak tam budou obrázky viset do konce měsíce. Jestli bude někdo chtít přispět přímo na kavárnu, to uvidíme.
Jak dlouho maluješ?
Už od dětství jsem kreslil. Dokonce jsem se hlásil na výtvarnou školu, ale nakonec jsem neuspěl a dal přednost humanitnímu oboru. Dostat se na výtvarnou školu je hodně náročné. Začínal jsem s tužkou, pastelkami, pak jsem něco občas namaloval temperami a asi tak v pětadvaceti jsem začal zkoušel olejomalbu. Nejvíc jsem toho olejem namaloval za posledních deset let. Během toho období jsem navštívil pár výtvarných kurzů a workshopů a myslím, že jsem si z nich pro svou tvorbu něco odnesl.
Které téma tě baví nejvíce malovat?
Začínal jsem hlavně krajinkami a přírodou. V poslední době nejvíc zkouším zátiší, ale je to hodně náročné. Hlavně, co se týká zpodobnění různých materiálů jako je sklo, keramika, kov nebo dřevo. To je opravdu výzva. A ne vždycky se to povede tak, jak bych si představoval. Nicméně v nějaké fázi s obrázkem skončit musím. Nic není dokonalé.
Čím se zabýváš, když nemaluješ?
Jako tvůrčí činnost mě baví psaní povídek, i když se tomu v poslední době moc nevěnuji. Sem tam nějaký sport, ale v tomhle ohledu bych také potřeboval dost přidat na úsilí.
Máš nějaký vzkaz pro návštěvníky Tiché kavárny?
Aby si návštěvu užili, pochutnali si, našli si chvíli ke klidu a relaxaci. Třeba jim k tomu pomůže i pohled na moje obrázky. A také aby si uvědomili, že to není běžná kavárna, ale speciální kavárna, díky níž mají lidé s handicapem možnost pracovat, realizovat se a zařadit se do společnosti těch, kteří slyší o něco líp. Tedy slyší líp fyzicky.
Co o tobě nikdo neví?
Například to, že jsem si zvykl snídat v posteli, i když to není vůbec zdravé. Ale k tomu mě tak trochu dovedla covidová doba, homeoffice a zlenivění.
