PetraBezecná

Jmenuji se Petra. Můj život se změnil v roce 2007, kdy mi zjistili rakovinu. Šok, beznaděj a sebelítost jsem musela rychle opustit a začít bojovat, a to hlavně kvůli mým dvěma malým dětem. Tehdy měly tři a půl a šest let. Hodně jsem se uzavřela do sebe a řešila, proč se mi to stalo. Jenže izolace bylo to nejhorší, co jsem mohla udělat. Psychika a sebevědomí šly do "háje".

Bylo mi dost nepříjemné o tom mluvit. Ale pak to místo mě všechno řekla Angelina Jolie. Vypověděla svůj i můj příběh – příběh nás obou! Wow! A nejen svému okolí, ale celééému světu. Prostě frajerka, která se nestydí za to, co ji potkalo. Ona to sice neví, že je moje nejlepší kamarádka a zároveň terapeutka, ale JE!

Začala jsem řešit návrat mezi lidi, známé a taky práci. Což byl oříšek. Uvědomila jsem si, že už nejsem ani mladá, ani flexibilní a už vůbec ne ochotna se nechat někde buzerovat. Asi se mi změnil žebříček hodnot. Asi budu nezaměstnatelná… A pak, úplnou náhodou, jsem potkala Evu Vaškovou Čejkovou. Při takovém tom kolektivním představování, které úplně nenávidím, kdy každý říká, jak je úspěšný a co dokázal, přišla řada i na mě. Tak jsem jí řekla, že jsem kdysi byla hodně aktivní, pak hodně nemocná a dneska hodně skeptická. Že se sice starám o rodinu, ale na současnou kariéru, ať se mě radši ani neptá. Prostě totální pracovní REZIGNACE a všechno špatně. A ona mi na to řekla, že mi nabízí práci. Nechápala jsem.

…no, práci, spíše spolupráci… Co? Podnikání? Co taky můžu od podnikatelky čekat, že? Takže podle hesla – nedávej lidem ryby, ale nauč je, jak se chytají – se nyní od podnikatelky učím podnikat. Rozhodla jsem se, že to risknu a otevřu PRACOVNU ŽENY S.R.O. OSTRAVA. Tak co, ženy z Ostravy, půjdete do toho se mnou?