„Další překážky, další přísliby, hlava je stále napřed. Kdo ji dohoní? Kdo se alespoň dotkne představy? Kam pořád uniká sen? Viděl jsem lidi rozbíjet skleněné nádoby a potom šlapat ve střepech. Bosýma nohama! Tak jim to říkali rodiče, tak je to učili ve škole, tak jim to přeříkávala televize.
Že život bolí, že je třeba krve, být tvrdý, s ostrými lokty. Podříznout život jak podsvinče a pak ždímat, ždímat, ždímat, dokud zbývá poslední kapka krve. Brát, dokud je tu alespoň poslední ach. Dokud je co brát, tak ber. Hlavně rychle, než ti to sebere někdo druhý.“
Pavel Plyšový v tom má jasno. Přesně takhle vypadá život. *heart**heart**heart*
Nebo ne?
Když jsem se začetla do malebného příběhu, naprosto jsem se v něm rozplynula. Tedy v té první části, která mi přišla voňavá americkou plání, chátrající farmou a podivnými vztahy mezi obyvateli prosycenými výpary alkoholu a občas nějakého toho střelného prachu. No, nenechte se mýlit. Michal Čagánek tenhle příběh umístil do téměř současnosti. Přesto taková odlehlá místa v Americe jsou? Ať jsou, je to i přes všechnu drsnost a krutost přírody přece jen nádherný námět pro čtení, které vás strhne.
Ani mne nenapadlo, že o tom malém klukovi, o kterém tady čtu, jak prožívá svoje naivní dětství, budu číst dál tak, jak bude dospívat, že se vrátí do Prahy, rodiště své matky a že ten náš důvěrně známý svět bude neustále konfrontovat s moudrostí, ke které došel jako dítě. Osamocené, žijící jen samo se sebou a svým pohledem na ten podivný, zkřivený a zcela jiný svět. S jakou samozřejmostí ho ale žil!
Autor zachoval autenticitu!
Co ale musím autorovi nechat a smeknout poklonu, je grácie a šmrnc, s jakými pronikl do hlavy malého Pavla, jak moc začal žít jeho příběh, jeho naučené chování, jeho duševní i duchovní pochody. A když si pak Pavel Plyšový vzal toho svého medvídka a vydal se na cestu do nového života, byl to zcela jiný člověk. Byl už dospělý, ač mu bylo pouhých dvanáct let…
A najednou zmizel ten romantický příběh, který jsem hltala zezačátku. Najednou byl pryč prach amerických planin a měla jsem dojem, jako kdyby mne autor vzal někam do krajin Malého prince, někam do horečnatého stavu, ze kterého kdoví, jestli se ještě někdy potvrdím.
Později, společně s prolínanými reáliemi dnešní Prahy, jsem často až do morku kostí cítila tu bezmoc a podivování se nad logikou, které se musíte dnes přizpůsobit, abyste materiálně přežili. S Pavlem Plyšovým budete na samém dně, ale také na samém vrcholu. I kdyby nic jiného, i kdyby vás zaujal jen pouhý příběh, věřte, že tuhle knihu si rádi přečtete podruhé, protože si jsem jista, že do ní autor schoval neuvěřitelné množství rovin, podtónů a moudrosti, která se odkrývá až poté, co čtete už jednou známý příběh.
O autorovi:
Michal Čagánek: Nemohu tvrdit, že se vše, co v této knize popisuji, skutečně stalo. Kdykoliv však rád odpřísáhnu, že všechno, o čem píši, je pravda. Neumím si vymýšlet. Slova do mě vstupují tak, jako voda vstupuje do krajiny. Dávám jim prostor se projevit, ne slovům, ale tichu za nimi… Michal Čagánek je spisovatel, hudebník. Vyrostl na Moravě, bydlí v Praze, pracoval jako učitel v mateřské škole, policista i prodavač bio potravin. Pořádá autorská čtení, hudebně meditační cvičení, kurzy seberozvoje a svou knižní tvorbou inspiruje a těší stále více čtenářů. www.prameninspirace.cz
Vydalo nakladatelství Synergie Publishing, 2017, www.synergiepublishing.com
||Videa
