Kdybych měla jedním slovem vystihnout, jaké to je být v džungli, řekla bych, že pestré. Je to stejné, jako návštěva tropického pavilonu v zoologické zahradě s tím rozdílem, že vás od všemožných obyvatel pralesa nedělí sklo. Vlhko, teplo, různé hlasité nikdy neutichající zvuky nesoucí se krajinou dnem i nocí. Proti intenzitě místní přírody zkrátka nemáte šanci, jednoduše vás pohltí a alespoň na krátkou chvíli v době trvání pobytu se stanete její neodmyslitelnou součástí.
Za hranicemi představ se vždy skrývá něco nového
Jen tak si jdete pralesní přírodou a musíte se usmívat, protože všechny ty dobře známé pokojové rostlinky, které nám zútulňují domácnosti, v pralese dosahují gigantických rozměrů. Jejich majestátní krása vás ohromí. Člověk pomalu nestíhá sledovat rozmanitost místní flóry. S úžasem vnímáte nádheru kolem vás. Jako malé dítě, které objevuje svět. Je zábavné dávat si dvě a dvě dohromady. Aha, tak to roste tady, aha tak to je odsud a vypadá to ve skutečnosti takto.
Cesta do neznáma je vždy zahalena v závoji smíšených pocitů. Strach, nervozita a vzrušení nám pracuje v celém těle. Představivost má s očekáváním rozehranou napínavou hru, ale jen co přistane letadlo a vy opět stojíte nohama na zemi, je všechno úplně jinak.
Zde na tomto stromě vedle naší chatky mají hnízdo Tarantule
Šok? Možná, ale opět pouze z představy. Realita byla úplně jiná. Jako běžný řadový obyvatel Evropy o tarantulích nic nevím, snad jen to, že jsou jedovaté a člověk by se jich měl bát. Kdyby mi to někdo řekl dopředu, asi bych dostala strach a řekla si, že já tedy nikam nejdu, je to nebezpečné. Co kdyby … Zvláštní pocit, když pak člověk jde na večeři a cestou se zastaví u stromu po kterém leze tarantule, pozoruje ji a nic. Nic. Žádný strach, panika, pocit ohrožení na životě. Bylo zajímavé zažít si tento náraz mé představy o nebezpečném pavoukovi na skutečnost. Epizoda s tarantulí byla jen taková malá ochutnávka. Jeden z mnoha aha efektů. V tu chvíli jsem ještě netušila, co dalšího má pro mne džungle nachystané.
Zde na tomto stromě vedle naší chatky mají hnízdo Tarantule
Šok? Možná, ale opět pouze z představy. Realita byla úplně jiná. Jako běžný řadový obyvatel Evropy o tarantulích nic nevím, snad jen to, že jsou jedovaté a člověk by se jich měl bát. Kdyby mi to někdo řekl dopředu, asi bych dostala strach a řekla si, že já tedy nikam nejdu, je to nebezpečné. Co kdyby … Zvláštní pocit, když pak člověk jde na večeři a cestou se zastaví u stromu po kterém leze tarantule, pozoruje ji a nic. Nic. Žádný strach, panika, pocit ohrožení na životě. Bylo zajímavé zažít si tento náraz mé představy o nebezpečném pavoukovi na skutečnost. Epizoda s tarantulí byla jen taková malá ochutnávka. Jeden z mnoha aha efektů. V tu chvíli jsem ještě netušila, co dalšího má pro mne džungle nachystané.
