Jak se naučit nový jazyk: Praktické tipy pro snadné a zábavné učení
- Vyprázdněte svoji mysl
To je základ pro to, abyste mohli přijímat nové věci, zážitky a informace. Bez toho, aniž byste v sobě měli čistý prostor, se skutečně nic nenaučíte. Protože bez čistého a uvolněného prostoru nemůžeme přijmout nic dalšího. Je to stejné, jako s plným diskem u počítače. Také na něj neuložíte nic, pokud ho nevyčistíte.
Vím, že si teď říkáte: „Vyprázdnit mysl, to se jí lehce říká, ale jak to mám jako udělat?” Řešení je zde, otevřeme prostor pro nové >>
- Vztah k jazyku v hlavní roli
Můžete se učit jazyk jak chcete, ale pokud nebudete mít pořešený svůj vztah k němu, může Vám být veškerá snaha k ničemu. Mějte rádi jazyk, který chcete poznat ♥. Jsem si jistá, že toto je pro Váš progres absolutně stěžejní.
Pokud se budete učit s odporem, z donucení, nebo se Vám jazyk nebude líbit a budete se ho muset učit nedobrovolně, jsem přesvědčená, že Vám to nepůjde tak hladce a častěji se Vám bude vynořovat potřeba s jazykem skoncovat.
Jazyk si můžete představit jako svého partnera, kterého milujete, nebo jako květinu, o kterou se staráte, zaléváte ji a opečováváte. Pokud se květině daří, roste, vzkvétá, září a množí se.
Ale pokud je například na záhonku nebo v květináči, kde nemá dostatek světla, je zarostlá plevelem, nezaléváte ji a nepečujete o ni, je jí úzko a nejraději by z takové prostředí utekla. Následně usychá, chřadne a umírá.
Záhonek je forma, prostřednictvím které květinu vyživujeme, v našem případě jazyků to budou například různé metody učení, jazykové prostředí… Zálivka a péče o květinu představuje naše návyky a podmínky, které jazyku dáváme.
Plevel může představovat naše strachy, obavy a bloky, které nám brání plnohodnotně rozvinout naše jazykové schopnosti a ukázat je světu.
No a jak z toho ven? Jedině tak, že ten plevel vytrháte, záhonek okopete a zavlažíte ho čistou vodou, aby se květinám dařilo a byly blažené :
To je moje motto založené na vlastní zkušenosti poznávání jazyka. V poslední době si dávám otázku, zda se skutečně učíme mozkem (tedy hlavou), anebo to je úplně jinak, než tvrdí vědci. Protože ono to vesměs je vždycky jinak. Každá mince má dvě strany (anebo víc?). 🙂 Můj vnitřní pocit je takový, že všechno „vědění” už máme v sobě, stačí se na něj rovzpomenout.
Je to takový mužsko-ženský princip. Mužský je to klasické drcení se slovíček a frází nazpaměť, ženský je intuitivní, naciťující se.
- Uvolněte se a komunikujte
Můžete mít určité obavy, zda se domluvíte, jak u toho budete vypadat, jestli nebudete trapní a za blbce, když to řeknete špatně… Ale pamatujte na to, že jedině tréninkem, konverzací a vyjadřováním se jazyk naučíte. Nebojte se být směšní, dělat chyby, říkat něco jinak. Hlavní je, že se odhodláte a začnete.
Jak jsem ale psala výše u příběhu s květinkou a záhonkem… všechny tyto obavy, strachy, bloky, ne-důvěra a přesvědčení však plynou z hloubi podvědomí, jehož základy ve vztahu k jazyku byly budovány od prvních kontaktů s ním a také společně se zážitky, které tyto kontakty doprovázely.
Nám se potom může dít to, že nejsme vůbec schopní mluvit, jsme až paralyzovaní, máme ke komunikaci v jiném jazyce odpor, strach, ne-důvěru v sebe samé, úzkost, chvění, nervozitu…
K odstranění těchto bráničů doporučuji projít meditacemi, které jsou určené speciálně pro toto léčení, abyste byli v rovnováze a šlo Vám to mnohem snadněji. Přece jenom tím ušetříte hóóódně energie, kterou můžete investovat tam, kam budete chtít.
- Jazyk je o každodenní práci
Ideálně 10-20 minut denně. Abyste ale uspořili další nálož svého času a energie, je dobré znát svůj studijní typ – jak se vlastně nejlépe učíte a následně zvolit výukové metody, které tento typ podporují. Víte, jak se Vám nejlépe učí?
A nějaké mé tipy pro rychlejší výsledky… Ve volných chvílích si napište a naučte se každý den 10 slovíček, pokud se chcete posunout rychleji, to je 3.650 slovíček ročně.
Pokud Vám stačí posunout se v lehčím tempu, stačí Vám 3 slovíčka denně, ročně to hodí 1.065 slovíček. 🙂 Ale buďte opravdu důslední. Jazyk neberte jako povinnost, ale příležitost k tomu objevit něco nového. Protože, kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem :
Poznáním o něco nové bohatnete a navyšujete svoji hodnotu. 🙂 Každý den vyzkoušejte něco jiného a nového. Můžete experimentovat 🙂
Třeba takto…
První den čtěte knihu,
druhý den se mrkněte na nějaký pěkný film v daném jazyce,
třetí den si napište pár slovíček a naučte se je,
čtvrtý den si polepte třeba sešit, pokud ho máte, nebo stránky v něm. Např. téma oblečení – vystříhejte si z časopisů sukni, kabát, kalhoty, nalepte si je, popište, případně i vybarvěte.
Můžete to brát jako večerní relax, který vám i pomůže zbavit se všeho, co si s sebou ten den nesete z práce a krásně si u toho vyčistíte hlavu. Přece jenom barvičky a práce s pastelkami léčí 🙂
Jsou zaměřené na vizuální paměť, zároveň u toho manuálně (mechanicky) zapojíte pravou hemisféru, takže se spustí tok kreativity. Uvidíte, že Vás to bude bavit a ještě si u toho oddychnete.
Když jsem byla ve Švýcarsku, tak mě děti učily různá slovíčka tak, že jsme si společně nakreslili třeba tříkolku, já je to naučila česky a ony mě francouzsky. K obrázku mi to napsali, jak se píše a magnetkami přichitily na lednici, abych tu tříkolku dennodenně viděla a měla na očích.
pátý den budete vařit, tak si najděte recept v jiném jazyce,
šestý den vytiskněte si třeba kus nějakého článku, nebo email, podtrhněte si slovíčka nebo spojení, která neznáte, najděte si je a naučte se,
sedmý den si poslechněte rádio… 🙂
Nejlépe samozřejmě funguje být v daném jazykovém prostředí. Pokud Vás někdo hodí do vody a potřebujete se naučit plavat, což je škola životem a zaručeně funguje. Je to sice drsnější metoda, ale nejúčinnější. Po nějakém čase začnete mluvit, aniž byste věděli, jak se to stalo 🙂
Tento článek Vám píšu zrovna z italského Frascati, z bytu malířky Elisy Rianny, kde teď žiju a v televizi sleduji v italštině pořad Tiny House – Piccole case per vivere in grande, kde designově přeměňují domy a byty. Tak naposlouchávám 🙂
Pokud se dostanete třeba do prostředí, kde všichni mluví francouzsky nebo anglicky a vy se chcete tento jazyk naučit, věřte mi, že za dva měsíce tímto jazykem také budete mluvit. Alespoň v základech určitě. Náš mozek a podvědomí vnímá všechno, i když si možná myslíte, že to není možné. Působí na nás úplně vše 🙂
Obkopujte se jazykem jak nejvíc můžete. Zároveň však počítejte s tím, že se může dostavit rychlejší pocit únavy, bolesti hlavy, nebo potřeba spánku. Mě se to často stává, pokud jsem v jazykovém prostředí, které pro mě není zcela známé a neustále mám open mind. Rychle se pak unavím a chce se mi spát, nebo mě i bolí hlava
- Nechte se opravovat
Není potupa, aby Vás někdo opravil, spíš naopak. Je to pro dobrá zpětná vazba uvědomit si, jak to v jazyce je. Klidně své okolí požádejte: „Prosím Tě, budu mluvit, pokud řeknu nějakou chybu, prosím, řekni mi to.”
- Čtěte, poslouchejte hudbu a dívejte se na filmy
To už jste slyšeli nesčetně krát, že ano? 🙂 Jistě a možná se teď budu opakovat, ale to je věc, kterou každý zná, přesto málokdo dělá. Ruku na srdce, jak jste na tom vy?
Zde uvedu pár všeobecných příkladů. Na doplnění slovní zásoby jsou skvělé knihy. Přece jenom, komunikací a posloucháním běžné slovní zásoby z klasického denního režimu nové výrazy moc nenačerpáme.
Čím víc toho ale přečtete, tím Vám alespoň 15% toho, co je pro Vás nové utkví v paměti. Tyto slovíčka a výrazy pak budete automaticky používat, aniž byste si byli vědomí, že jste se je učili. Jazyk se učíte poznáváte a vnímáte podvědomě.
Doporučuji si cizojazyčné knihy kupovat, ne půjčovat, a psát do nich. Automaticky si slovíčka překládat, vyhledávat a zapisovat, případně i vyslovovat nahlas. Tím Vám mnohem více zakotví v přístavu paměti. Dobré jsou třeba i básničky.
- Učte se z nápisů, obalů a manuálů
Na své cestě Itálií jsem toho hodně odposlouchala a odpozorovala. Mezi má další odpozorovaná italská slovíčka patří také fosso – stoka a fiume – řeka 🙂
Velké pozor! na závěr
Ve společnosti a u učících se lidí vnímám jeden nešvar, který není vůbec nutný, jde absolutně proti naší vynaložené energii a nevede k vytouženým výsledkům. Co vidím je, že se (ať už sami, nebo nuceně) snažíme něco učit, rvát to do sobe, ač chceme či nechceme. Vnímám to až jako určité násilí.
Je to jako s kontejnerem na papír, který je až po víko plný, ale my do něj stejně chceme za každou cenu nacpat ještě tyhle poslední dvě krabice. A tím se nám stává, že se sami uvězníme v určité papírové krabici.
Uvězníme do ní naší mysl. Ta se stane přeplněnou a pak nemůže přijímat. Stejně třeba jako váš počítač, který má plnou paměť. A pak se divíme, že se nám nedaří se rozvíjet dál. Jsme zaseklí a stojíme na jednom místě. Ať se snažíme, jak se snažíme, prostě to nejde. Přitom je to tak jednoduché… Stačí vyprázdnit mysl – a jsme zase na začátku 🙂
Zdroj foto: Pixabay.com
