Jak matka pěti dětí vstoupila do světa podnikání a politiky
Rut Kolínská se narodila 13. května 1953 v Havlíčkově Brodě, maturovala na gymnáziu v Boskovicích a poté vystudovala filozofickou fakultu na Karlově univerzitě. Na začátku 90. let se s plnou vervou vrhla do podnikání a nenechala se zastavit ani tím, že vychovávala pět dětí. Právě naopak – děti ji k podnikání inspirovaly a začala zakládat mateřská centra. V době, kdy panovalo přesvědčení, že s dětmi máte hlavně sedět doma, si šla za svým. Přitom všem zůstala křehkou a elegantní dámou, kterou dokonce Václav Havel navrhl jako kandidátku na prezidentku
Více o Rút se dozvíte z článku z IDNES.cz, ze kterého je následující ukázka – http://ona.idnes.cz/rozhovor-rut-kolinska-0bn-/spolecnost.aspx?c=A140401_154344_spolecnost_haa
Znala jste se s Václavem Havlem předtím, než vás navrhl jako kandidátku na prezidentku?
Neznala. Po získání ocenění Žena Evropy 2003 jsem se ocitla v kostele sv. Anny na akci nadace Vize, kde jsem se potkala i s Václavem Havlem. Byla jsem tehdy trochu zaskočená, protože řekl, že mě zná a že si dokonce dovede představit, že bych byla dobrá prezidentka. Prezident Havel mě prý viděl v několika televizních pořadech, líbily se mu moje názory. Nebrala jsem ho moc vážně, ale pak jsme se několikrát sešli a začali o tom doopravdy mluvit. Byl přesvědčen, že je potřeba změnit klima ve společnosti i politice, projevem a chováním, je to přeci jenom spíš symbolická funkce.
Tehdy ještě byla?
Podle mě by taková měla být, svádí to k politikaření. V roce 2008 ale prezidenta stále volili poslanci a senátoři, pro které jsem byla naprosto nečitelná osoba. Havlova představa tehdy proběhla i médii, ale nikdo ji nebral příliš vážně. Já jsem pak napsala Václavu Havlovi, že jsem na kandidaturu připravena, ale že možný prostor tam nevidím.
Jakých? Situace se ale změnila.
Ano, oslovili mě studenti a následně víc dalších lidí, až jsem o tom znovu začala uvažovat. Ale chtěla jsem se sběrem podpisů počkat až po přijetí zákona o přímé volbě, mají se ctít pravidla hry. Na sběr podpisů mi pak zbyla celkem krátká doba, což jsem samozřejmě tušila, ale nechtěla jsem prostě hrát nefér. A potom, jak volby dopadly, jsem na plné pecky pochopila několik věcí.
Třeba že v Praze žijeme ve veliké bublině. A že pro většinu obyvatel je představa, že by “normální“ žena zasedla na Hradě, neskutečná. I když jsem s mateřskými centry něco pro tuto zemi udělala, lidé to tak nevnímají, touží po známé tváři z politického spektra, nebo po někom atraktivním jako pan Franz. Navíc jsem za sebou neměla žádný kapitál, abych mohla rozjet koblihovou kampaň.To bych samozřejmě neudělala. Prostě občané této země ještě nejsou připraveni.
Na prezidentku?
Asi ne. Jako daleko větší problém ale vidím to, že lidem nevadí, že nejvyšší představitel této země je lhář a opilec. Popularita hulvátství v politice stále nastavuje zrcadlo. Víte, mluvil o tom už Václav Havel a evidentně to platí dodnes – ze všeho nejvíc je tu potřeba povzbudit občany k občanské aktivitě a zájmu o veřejné dění.
Zdroj:http://ona.idnes.cz/rozhovor-rut-kolinska-0bn-/spolecnost.aspx?c=A140401_154344_spolecnost_haa
