Dominika Wittenberg Gašparová vystudovala skandinavistiku a sociologii na Univerzitě Karlově v Praze a ve švédské Uppsale. V osmnácti letech strávila ve Švédsku svůj první rok u místní rodiny a od té doby se už téměř třináct let věnuje severské, ale hlavně švédské kultuře a gastronomii, z toho pět let působí ve spolku Skandinávský dům.
Navíc se tato mladá sympatická žena rozhodně neumí nudit. „Jsem asi dost kreativní člověk, takže když na něčem delší dobu nepracuji, mám trochu depresi,“ přiznává. „S kamarádkou právě chystám další projekt,“ dodává. „A jestli to vyjde, tak to bude pecka! Fakt to bude dost velký…,“ říká tak trochu tajemně. Ale začněme hezky popořádku.
Zamilovala se… do přírody i do lidí
Poprvé do Švédska přijela, když jí bylo 18 let. „Místní příroda pro mě byla nepopsatelně krásná a drsná zároveň. A ty nízko visící, fotogenické mraky… Člověk tam má pocit, že se ocitl na konci světa,“ vzpomíná s nostalgií. Překvapená byla také tím, jak se Švédové o sebe navzájem starají, jak jsou tolerantní a liberální.
Když připustíme, že existují minulé životy, byla Dominika Wittenberg Gašparová nejspíš někdy dávno Švédkou
Švédština jako povolání
Protože náhody neexistují, byl to osud, který jí zavedl do Business Sweden, kde učila švédštinu. „A když velvyslanectví hledalo někoho na zástup za kolegyni na mateřské, poradili jim mne,“ dodává s úsměvem. „Byla jsem z toho chvíli trochu v šoku. Za tu zkušenost jsem však moc ráda.“ Za svého působení ve Skandinávském domě připravovala rozhovory a překládala ze švédštiny. Nestýská se jí někdy po práci na velvyslanectví nebo ve Skandinávském domě? „Někdy ano. Chybí mi hlavně to spojení s kulturou, být uprostřed dění. Ve Skandinávském domě a na velvyslanectví jsem potkala mnoho fajn lidí a hodně se toho naučila.“
Dominika není úplně přesvědčená, že věří na sílu znamení a na osudová čísla. „Narodila jsem se ve znamení Vodnáře, o nichž se říká, že jsou to originální podivíni… A to na mě docela sedí,“ charakterizovala se smíchem nakonec sama sebe.
Od překladatelky ke spisovatelce
A pak se někde zrodil ten nápad… Co takhle vydat švédskou kuchařku? Stačilo půl roku usilovné práce a publikace byla na světě. Pod názvem Švédská kuchařka, Kulinářské tradice Severu ji vydalo nakladatelství Smart Press. A přestože ani Dominika, ani autorka fotografií, kamarádka Vanda Lubomirský Nárožná nejsou v oboru profesionálky, kniha vypadá krásně. A zároveň dokazuje, že i nezkušený člověk dokáže vytvořit profesionální kousek. Knize se totiž dostalo nejvyššího možného ocenění. Z celosvětové prestižní soutěže Gourmand World Cookbook Awards konané v Číně si přivezla zlato ve své kategorii.
Jen recepty jí nestačily
Kdo očekává, že v Dominičině kuchařce najde spoustu receptů, určitě si přijde na své. Ale nejen to. Stránky s návody na jídlo jsou proložené vyprávěním o Švédsku i střípky ze života Švédů. Zajímavosti, zvyky, tradice… Kdyby autorka měla porovnat Švédy s námi – čím se nejvíce lišíme a naopak, v čem jsme si hodně blízcí? „Stejně, jako Češi a Slováci, i Švédové milují přírodu, kde tráví většinu svého volného času. O víkendech jezdí obvykle na chatu. Umí si užít i dobré pivo, i když pití jim zase tak dobře nejde,“ začala Dominika zeširoka a je vidět, jak jí toto téma uchvacuje, zajímá, jak jím žije. „Řekla bych, že Švédové jsou obecně víc tolerantní a myslí moc progresivně. Třeba na rozdíl od mých krajanů nejsou vůbec nábožensky založeni, do kostela chodí jen na křtiny a na vánoční koncert při příležitosti svátku Lucia,“ končí své porovnání tak trochu sporadicky. A jídlo? „Najíst se třeba v restauraci tam není levné, obvykle je kvalita dost vysoká,“ říká popravdě, ale hned dodává, že člověk tady dostane to, za co si zaplatil. 
Bez kamarádky to nejde
Vymyslet si projekt je snadné. Ale uvést ho v život už se každému nepodaří. Dominika ví, že velkou pomocí jí byla kamarádka fotografka. „S Vandou se známe už několik let. Paradoxně jsme se poprvé potkaly ve Švédsku,“ popisuje svou kolegyni. I když se Vanda konkrétně focení jídla nevěnuje (baví ji spíš umělecká fotografie), věděla Dominika, že potřebuje do party někoho, s kým si rozumí na osobní úrovni. „Vanda má úžasnou pracovní etiku, a tak měla u mne ve všem stoprocentní důvěru.“ Strávily spolu během půl roku každý víkend a snad si prý někdy lezly i na nervy. Vařily a fotily doma u Dominiky. „Někdy to byl docela punk a musely jsme myslet za pochodu, ale tak nám to oběma vyhovovalo.“
Jak se „vaří“ peníze
Vydat knihu není vůbec levná záležitost… Ale s tím si Dominika s Vandou hravě poradily. Jak? „Pro knihu jsme si samy udělaly kampaň na Startovači. Moc se povedla a my jsme mohly jet fotit i do Švédska,“ usmívá se Dominika nad svým tak snadným, a přitom geniálním způsobem, jakým finance získala.
Raci v koprové omáčce
Kam ji osud zavane dál?
Dominika Wittenberg Gašparová se narodila v Košicích. Žila v Praze, kde studovala na Univerzitě Karlově. Svého manžela si našla ve Švédsku a bydlí s ním teď v Německu. Aktuálně působí jako lektorka a překladatelka. Co by chtěla osobně poznat a navštívit mimo to, co už zná? Co by ji lákalo nejvíce? „Sama bych na tuhle otázku ráda znala odpověď,“ krčí rameny. „Před několika lety jsem strávila pár měsíců v Mexiku, které mne úplně nadchlo. Také mě moc láká podívat se do Jižní Ameriky. Mým snem je procestovat ji celou. Snad se mi někdy splní,“ přemýšlí nahlas… Zamyslela se také nad tím, jestli by byla šťastná ve Švédsku. „Tu zemi sice miluju, ale přijde mi, že jsem na ní ještě úplně nedospěla,“ přiznala. Že chystá s kamarádkou další projekt už víme, i když jaký, to Dominika zatím prozradit nechce. „A v hlavě mi leží ještě několik dalších nápadů, takže teď mám nad čím přemýšlet,“ zase ten spiklenecký úsměv! Takže uvidíme…
