Rakovina je obrovským strašákem naší společnosti. Nevyhýbá se ani dětem a mladým lidem, ba dokonce právě u nich může mít ještě agresivnější průběh. Své o tom ví i jedenatřicetiletá Tereza, maminka tří dcer (14, 12 a 7 let). Rakovinu prsu nikdo v rodině neměl. Navíc se říká, že kojení snižuje riziko rakoviny. Bohužel výjimka potvrzuje pravidlo.
Ve spolupráci s centrem Mamma HELP, které podporuje ženy s onemocněním rakoviny prsu, bychom vám rádi představili příběhy tří žen, které toto onemocnění prodělávají nebo prodělaly. Dnešní příběh bude o mladé mamince z Loun.
Terezo, povězte mi, kdy jste zjistila, že není něco v pořádku?
Vše začalo v listopadu 2016. Tehdy mě začalo pobolívat v podpaží, levá ruka a část prsa. Nejprve jsem tomu nevěnovala velkou pozornost. Když se to pravidelně opakovalo, začala jsem si dělat každý měsíc po menstruaci samovyšetření prsu pro jistotu. Nikdy jsem žádnou bulku nenahmatala, tak jsem byla v klidu. Jenže měsíce ubíhaly, bolesti se stupňovaly a dodnes nezapomenu, jak jsem si letos 1. ledna udělala opět samovyšetření a najednou ucítila bulku v levém prsu. Hned jsem se objednala k lékaři.
Trvalo dlouho, než jste se dozvěděla diagnózu?
Nejprve se to táhlo, čekala jsem dlouho na první vyšetření. Musela jsem na ultrazvuk, protože mamograf u mladých žen nemá tak přesné výsledky. Pan doktor mě ale uklidňoval, že bulka bude určitě benigní. Jsem mladá, v rodině jsme rakovinu prsu neměli, mám tři děti, dvě jsem kojila. Nepatřím mezi „rizikovou skupinu“. Pro jistotu mi však nechal udělat biopsii a pak už to šlo rychle. Dva týdny na to byly výsledky. Diagnóza zněla „duktální karcinom“ tedy zhoubný nádor, naštěstí v raném stádiu 1. Navíc tento typ nádoru nepatří mezi ty agresivní, takže má prognóza byla relativně příznivá.
V takové chvíli jistě člověka začínají napadat různé věci. Směsice pocitů, kterou si zdravý člověk asi nedokáže představit…
Je to jako na houpačce. Jak slyšíte slovo rakovina, napadá vás hned to nejhorší. Naštěstí jsem se hodně rychle uklidnila a začala věřit tomu, že to bude dobrý. Možná to ovlivnila i skutečnost, že můj typ nádoru byl nalezen v počátcích. Zpětně mohu říci, že jsem to snášela relativně dobře po psychické stránce, nehroutila jsem se. Věřila jsem tomu, že to bude dobré.
Tomu naprosto rozumím. Co tedy následovalo?
Prvotně bylo potřeba vyloučit metastáze. Nádor sám o sobě byl poměrně malý, měřil pouhých 7 mm. Musela jsem podstoupit operaci a řadu dalších vyšetření. Ta operace byla asi nejvíc náročná z celé léčby. Naštěstí metastáze se nepotvrdily a lékařům se celý nádor podařilo odstranit. Poté jsem podstoupila šesti týdenní radioléčbu, na kterou jsem chodila každý den 5 dní v týdnu kromě víkendů. Tu jsem ukončila letos v srpnu. Nyní už docházím na injekce, které zastavily funkci mých vaječníků a uvedly mé tělo do dočasného přechodu. To bude trvat dva roky a poté ještě tři roky budu muset užívat hormonální tabletky. Ale nyní mohu říci, že vše dopadlo dobře.
Radioléčba má nějaké vedlejší účinky?
Není to jako chemoterapie. Vlasy vám nepadají, není vám špatně. Jediné, co se dostaví je velká únava. Já jsem ještě musela dojíždět, takže to bylo náročné. A k tomu venku ta vedra. Měla jsem celkem 30 dávek. V srpnu jsem léčbu ukončila a teď už podstupuji jen tu hormonální. Kromě klasických vedlejších účinků, které mají ženy v přechodu, se cítím dobře. Chodím do práce, to mi hodně pomohlo.
Co vaše rodina, jak to prožívali s vámi?
Byli úžasní, moc mi pomáhali. Samozřejmě dcery to nesly zpočátku špatně, hlavně ta prostřední, která shodou okolností těsně před tím, než mi nemoc zjistili, četla knihu o rakovině. Ale moc mi pomáhaly především s péčí o tu nejmladší, které je 7 let. Té jsme to neřekli, věděla jen, že jsem ošklivě nemocná. A přítel je mi obrovskou oporou od začátku. Vše se mnou absolvoval a jako dárek při ukončení radioléčby jsem od něj dostala zásnubní prstýnek a v červnu se vezmeme.
To je krásné. Ještě se zeptám, umožňuje vám dosavadní léčba mít v budoucnu další děti? Jste přeci jen hodně mladá.
Ano, naštěstí mohu mít další děti. Samozřejmě teď musím dva roky počkat, protože po celou tu dobu bude mé tělo v umělém přechodu. Pokud pak budou všechny výsledky v pořádku, po třech měsících od vysazení injekcí bych měla začít normálně fungovat a zkoušet otěhotnět. Můj přítel ještě své děti nemá, takže bychom moc chtěli.
V průběhu nemoci jste se obrátila na organizaci MaMma HELP. Jak konkrétně vám pomohli?
Já jsem se nejprve na Facebooku přidala ke skupince žen, které prodělaly nebo prodělávají rakovinu prsu. Potřebovala jsem to sdílet s někým, kdo mi rozumí. Tam jsem potkala jednu ženu, která mě nasměrovala na stránky Mama Help. Moc mi pomohli hlavně po psychické stránce. Je důležité vědět, že v tom nejste sama. Ta psychická podpora a vysvětlení celé situace je naprosto úžasné.
Nejhorší část léčby máte za sebou. Jak se cítíte dnes? Máte ještě nějaká omezení?
Vyjma velkých návalů a únavy je mi dobře. Trochu mě bolí ještě levá strana po operaci prsu, to bude chvíli trvat. Co se úlev týče, rok nesmím na sluníčko, musím se vyhýbat horkým koupelím a nesmím zatěžovat pravou ruku. Hned po ukončení radioléčby jsem se vrátila do práce mezi lidi. Pracuji v telekomunikacích a moc mě to baví. Také chodím ráda ven na procházky s pejskem a samozřejmě rodinou. Miluji rodinné výlety a ten čas strávený s nimi. A také mě čekají příjemné povinnosti ohledně svatby v příštím roce.
