Jak se rozvíjet v po pracovní stránce a cítit se šťastní v tom, co děláme? Jana Jandová působí jako lektorka a koučka právě v těchto důležitých oblastech. Sama má za sebou řadu pracovních zkušeností, než našla tu „vysněnou“, ve které se cítí sama sebou. Jak sama říká, největší překážkou byl pro ni strach z konkurence a některých mylných společensky vžitých představ o koučování. Co jí nakonec pomohlo a jak vnímá pocit štěstí?
Jaká byla vaše osobní cesta k vysněné práci?
Moje cesta k vysněné práci byla poměrně klikatá, myslím ale, že každá zkušenost, a třeba i ta negativní, měla svůj smysl a pomohla mi dojít tam, kde jsem teď. Ještě během studií jsem působila jako lektorka angličtiny a sbírala také první HR zkušenosti, nejprve v personální agentuře a později v interním HR. Už tehdy jsem přemýšlela o koučování jako o oblasti, kam bych chtěla směřovat. Bála jsem se však velké konkurence, negativního vnímání koučování podpořené nedostatečnou kvalitou některých výcviků a rozšířenou představou, že koučovat může každý.
Působila jsem pak ve velkých mezinárodních společnostech, postupem času mi ale začalo připadat, že moje práce v HR začíná být více o tom R než o H. A to mi přestalo dávat smysl. Zároveň mě potkaly zásadní změny i v mém osobním životě. Tak jsem se rozhodla odjet s batohem na vlastní pěst na 3 měsíce do Jihovýchodní Asie, kde jsem střídavě cestovala a pracovala jako dobrovolník. Bylo to období života, které mi významným způsobem ovlivnilo moje hodnoty i pohled na svět.
V té době jste se rozhodla vydat jinou cestou?
Ocitla jsem se daleko za hranicemi své komfortní zóny a zjistila, že naše skutečné limity jsou často mnohem dál, než si myslíme. Měla jsem možnost být sama se sebou a vnímat, co opravdu chci. Tehdy jsem se také začala zabývat více tématem štěstí v práci a také mindfulness. Stala jsem se součástí organizačního týmu konference Happiness@Work a i díky možnosti setkat se a spolupracovat s tolika skvělými a neuvěřitelně inspirativními lidmi, jsem se utvrdila v tom, jak moc je důležité dělat práci, která dává smysl, s fungujícími vztahy, viditelnými výsledky a možností růstu. A tím je pro mě všechno, čemu se teď věnuji – koučování, vedení workshopů a spousta projektů, do kterých jsem zapojena.
Dokázala byste našim čtenářkám poradit, jak najít takzvaný dream job? Jak vlastně poznat, co by je bavilo a splnit si tak svůj sen?
S termínem dream job je potřeba zacházet opatrně. Jednak se nelze říct, že existuje konkrétní povolání nebo pozice, která by nás udělala šťastnými a co může být pro jednoho člověka vysněnou prací, může pro druhého představovat hotové peklo.
Je navíc zrádné, říkat si „Až budu mít práci snů, budu šťastný.”, a to z několika důvodů. Jednak tím, že své štěstí podmiňujeme a odsouváme do budoucna, a jednak tím, že ani získání sebelepší pozice nám štěstí nemusí přinést. Dostáváme se tak do pasivní role závislé na vnějších okolnostech. A pokud něco máme, znamená to, že o to také můžeme přijít.
Jak dosáhnout pracovního „štěstí“ a pohody?
Pocit štěstí v práci je tvořen několika důležitými součástmi, jsou to výsledky, vztahy a růst. Abychom mohli být v práci opravdu šťastní, potřebujeme naplnit všechny tyto kategorie. Čím a v jaké míře, je už otázkou individuální. Každého člověka dělá šťastným něco jiného a neexistuje proto jedna univerzální odpověď.
Alexander Kjerulf, jeden z předních světových odborníků na toto téma, ve své knize Jak být šťastný od 9 do 5 mimo jiné zdůrazňuje, že štěstí je otázkou naší vlastní volby. Je řada faktorů, které nijak ovlivnit nemůžeme, co však změnit dokážeme, je náš postoj k nim. A kromě toho existuje spousta věcí, které můžeme udělat my sami, abychom se ještě dnes v práci cítili šťastnější. A na ty je dobré se zaměřit.
Představte si nějakou situaci z minulosti, kdy jste se v práci cítili dobře. Co k tomu vedlo? Co můžete udělat pro to, aby se tyto momenty opakovaly častěji?
Zkuste si začít všímat věcí, které vám v práci dělají radost, a každý den si 3 z nich zapište.
Jak vyplynulo z výzkumů Martina Seligmana, považovaného za zakladatele pozitivní psychologie, vydržíte-li 21 dní, budete se cítit prokazatelně šťastněji. Je také třeba si uvědomit, že existuje jen jedno štěstí.
To znamená, že spokojenost v práci se odvíjí od soukromého života?
Budeme-li nespokojeni v osobním životě, ovlivní to náš pracovní život, a naopak. Lidmi nezačínáme být, až když za námi zapadnou dveře od kanceláře. Naštěstí si to v dnešní době začíná čím dál více zaměstnavatelů uvědomovat.
Co děláte ve volném čase?
Mým největším koníčkem je tanec. Už ve čtyřech letech jsem začala chodit do folklorního souboru, a když jsem přišla do Prahy, přidala jsem k českému ještě folklor slovenský. Je to pro mě doslova srdeční záležitost. Získala jsem kamarády, kteří pro mě představují druhou rodinu, a vím, že tu pro mě budou, i když zavolám ve 4 ráno. Zároveň spolu vytváříme něco, co nás přesahuje, nejde jen o pohyb samotný. Takže jsme znova u toho smyslu. A také jsem díky mezinárodním festivalům měla možnost odmala cestovat a poznávat zblízka jiné země a jejich kultury, což je jedna z mých dalších velkých radostí. Kromě toho ráda fotím, cvičím jógu, nebo si jdu zaběhat a ráda také vyrazím za kulturou nebo za dobrými přáteli.
Máte se ráda a co děláte pro to, aby to tak bylo?
Myslím si, že mít se rád je nezbytné proto, abychom mohli být v opravdu šťastní. Nikdo nám není blíž, než my samotní, jsme to my, s kým prožijeme celý život od začátku do konce. A těžko můžeme chtít od druhých, aby nás měli rádi, pokud to sami nedokážeme. Není to jednoduché, zvlášť v době, která na nás ve všech ohledech klade vysoké nároky a nutí nás k neustálému srovnávání, často s nereálnými vzory.
Hodně mi v tomto ohledu pomáhá mindfulness, která pracuje s všímavým a laskavým přístupem k sobě. A stejně jako je dobrá fyzická kondice výsledkem nějaké pravidelné aktivity, podobně to je i v případě naší psychické pohody. Snažím se proto každý den dělat si cíleně radost a využívám také techniku zapisování toho, co mě potěšilo, nebo se mi povedlo, o níž jsem mluvila dříve.
