Veronika Kmochová je lektorkou jógy a relaxačního dýchání. Jak sama říká, józe se věnuje už od dětství, aniž by tušila, že se jedná o jógové pozice. Je přesvědčená o tom, že jóga má být především zábava. Právě to se snaží předávat svým klientům na lekcích.
Jak jste se dostala k józe?
Jógu jsem cvičila už jako malá, aniž bych tušila, že se jedná o jógové pozice. Když jsem pak našla pověstnou „žlutou knihu“ o józe v maminčině knihovně, zkoušela jsem si krkolomné pozice podle černobílých fotek. 🙂 Ke skutečné józe jsem se dostala, nebo spíš vrátila až o mnoho let později, souhrou náhod. Oslovila mě mongolská lektorka Gantulga Ganjuur, která zde vyučovala jógu a zejména speciální dechová cvičení. Chytlo mě to natolik, že jsem se na několik let stala její žačkou. K tomu jsem absolvovala české jógové školy, abych mohla jógu předávat dál jako lektorka.
Čím vás nejvíce oslovila?
Zpočátku jsem se soustředila více na dechová cvičení. Byla jsem ohromená, jaké pozitivní účinky může mít obyčejné dýchání na lidské tělo a psychiku, pokud je používáno vědomě. Ve spojení s fyzickým cvičením pozic, tak jak je známe, je jóga ucelený komplex na posílení těla, zklidnění mysli a tím cesty k nalezení či posílení důvěry v sebe sama.
Co je podle vás největší přínos jógy pro člověka, který ji cvičí?
Ačkoliv jógové pozice mohou připomínat například gymnastiku, rozdíl je v provedení. Jóga není sport, nikdo s nikým nesoutěží. Zásadní je, že jóga provádí všechny pohyby vědomě. Učí člověka sebekázni, aby vnímal aktuální stav svého těla, měl nad ním v každém okamžiku kontrolu a nikdy nešel za hranice svých možností. Noví klienti mají občas tendenci trhat rekordy a dělat pozice, na které ještě nejsou připraveni. Vadí jim, že nedokážou to, co ostatní v sále.
Jestliže se člověk naučí vnímat své tělo a dělat jen to, co je pro něj v danou chvíli dostupné, aniž by se cítil špatně vedle pokročilejšího souseda, buduje tím své sebevědomí, důvěru a odpovědnost vůči sobě. Ta se pak přenáší i do reálného života mimo zdi tělocvičny. Dá se tedy říci, že přínos jógy je opět komplexní. Jednak pomáhá udržovat tělo a mysl v dobré kondici, jednak vede člověka k větší spokojenosti a sebedůvěře.
Pozorujete třeba sama na sobě, že vám cvičení jógy změnilo život? Pokud ano, jak?
Mně jóga změnila život zásadním způsobem už jen tím, že se mi stala životní náplní. Díky ní jsem měla mimo jiné možnost potkat na lekcích mnoho skvělých lidí, se kterými jsme si během let vybudovali přátelské vztahy. Samozřejmě vnímám velké změny na svém těle, které je paradoxně s ubíhajícími léty pružnější a pevnější. Ráda bych řekla, že i má mysl je stále klidnější, ale musím přiznat, že kdykoliv mám dojem, že už jsem s prací na sobě pokročila, přijde nějaká inspirativní situace, které mi ukáže, jak dlouhou cestu mám ještě před sebou. 🙂
Věnujete se i dýchání, vážně se to potřebujeme učit?
Dýchání je mimovolní proces, probíhá mimo naši vůli. Po většinu dne si ani neuvědomujeme, že dýcháme. Přitom dech má vliv jak na naše fyzické tělo, tak na psychiku. Své plíce většina populace využívá sotva ze 30%, což je trochu škoda. Už jen tím, že se naučíme čas od času prodýchat větší část svých plic, pročistíme je od nečistot, které se v nich mohou usazovat a způsobovat zdravotní problémy. Je to jako když vymetete pavučiny z koutů místnosti.
Mimo to si jednoduchými dechovými cviky můžeme pomoci k lepšímu zvládnutí každodenních situací. Existují dechové cviky, které mohou pomoci, pokud jste ve stresu, když jste opravdu rozčílení, když nemůžete usnout, nebo třeba když vás trápí obyčejný ucpaný nos. Tyto cviky se dají provádět kdykoliv a kdekoliv si vzpomenete. Za volantem, cestou na autobus, v práci u počítače nebo klidně na schůzce se šéfem. Na dechu je nejlepší, že ho máte stále při sobě a nic vás nestojí. Není omezený místem ani časem. Dýchat stejně musíte, jinak byste zemřeli. Tak proč jej neumět použít vědomě trochu víc.
Když chce člověk začít s jógou, je lepší najít si lektora, nebo můžeme cvičit i doma podle videa?
Záleží na tom, co kdo od jógy očekává. V dnešní době je k dispozici mnoho kvalitních video lekcí z různých stylů jógy. Kdo z nějakého důvodu nemá možnost jít na skupinovou lekci, je to dobrá varianta, jak si jógu zacvičit. Vyžaduje to však onu výše zmíněnou odpovědnost, aby dotyčný dělal jen to, co v danou chvíli zvládne. Zároveň musí být i více pozorný a sledovat, zda pozici provádí správně, což je někdy trochu náročné.
Pokud se člověk rozhodne jít na skupinovou lekci jógy, doporučuji vyzkoušet lekce u více lektorů. Každý z nás jógu vyučuje trochu jinak, vnášíme tam něco ze svého pojetí života. Každý si tak může vybrat toho, kdo mu je nejblíže.
Můžete zmínit přínosy jógy, které třeba nejsou úplně notoricky známé?
Myslím, že o józe již bylo řečeno tolik, že nic nového neodhalím. Možná je dobré si připomenout, že jóga není sport, náboženství ani nic vážného, u čeho by se měl člověk tvářit vznešeně. Na to, aby byl člověk jogínem, není potřeba mít načteno hromadu knih, ani strávit léta v Indii. Mým nejvíc největším jogínem je například můj klient, který v pozici loďky předstírá, že se potápí, u motýlka má ztuhlá křídla a medituje tak, že si v duchu prochází ledničku. Umí se totiž radovat ze života a žít přítomným okamžikem s odpovědností k sobě samému. O tom přesně jóga je.
Máte i nějaké jiné povolání krom lektorky jógy?
Živím se jako lektorka jógy, k tomu vedu lekce cvičení pro zdravá záda a dále pořádám dechové workshopy a semináře relaxačního dýchání. Vloni jsem si v rámci rozšíření znalostí o lidském těle udělala masérskou školu, takže cvičební lekce prokládám masážemi. Kromě toho se angažuji v malé neziskové organizaci Victoria Regia z.s., kde společně s kolegyní vedeme přednášky finanční gramotnosti pro seniory a ohrožené skupiny obyvatelstva. To je však minoritní záležitost, kterou děláme spíše pro radost.
Jak jste se odhodlala jógou živit, co vás k tomu vedlo?
K tomu, abych se živila jógou a dechem, jsem se neodhodlala, prostě se to stalo. Za svůj život jsem vystřídala různá zaměstnání, abych pochopila, že člověk má vždy možnost volby. Zvolila jsem si proto práci, která mě nesmírně baví, dává mi smysl a nutí mě jít stále dál.
