Iveta Fabešová se rozhodla naučit Čechy jíst kvalitní sladkosti. Jak se jí to daří?
Ono se to lehce řekne: poslouchejte svou vášeň, dělejte, co máte ráda a uspějete. Známá cukrářka Iveta Fabešová by k tomu dodala, že máte poslouchat také své přátele, kamarády a lidi kolem. Oni jsou totiž jako zrcadlo a oni zřejmě budou vaši první zákazníci. Ještě před pár lety pracovala Iveta Fabešová jako office manažerka, teď otevřela v Praze svoji cukrárnu.
Iveta Fabešová se rozhodla naučit Čechy jíst kvalitní sladkosti. Jak se jí to daří?
Jak to udělala?
Sladký příběh Ivety Fabešové začal už v dětství. Odmalička ráda vařila i pekla, učila se od maminky i od babičky. Hlavně Vánoce, to byl u Fabešů něco jako cukrářský maraton. „Měla jsem období, kdy mě to v kuchyni na chvíli bavit přestalo. Babička i maminka byly totiž rutinérní kuchařky, málo experimentovaly a znáte to: když člověk něco musí, na výsledku se to hned projeví,” vypráví Iveta. Všechno se změnilo, když si pořídila svou vlastní domácnost. Ale to předbíhám. Protože Iveta byla poslušné dítě, když jí rodiče řekli, aby raději studovala, než stála u sporáku, přihlásila se do školy, úspěšně ji dokončila a nastoupila jako office manažerka ve velké společnosti. Vášeň sice můžete potlačit, ale nikoliv zadupat do země, zjistila. U sporáku prostála veškerý volný čas. „Všechny vydělané peníze jsem investovala do mixérů, kuchařek a výletů do Francie, kam jsem jezdila pro inspiraci.
Zatímco moje kamarádky plnily skříně krásným oblečením, já jsem měla doma moderní cukrářské přístroje,” říká. Aby Iveta nevařila pouze sama pro sebe, začala zvát na večeře přátele. „Stala se z toho hezká tradice. U stolu se nás scházelo asi patnáct. Připravovala jsem nejen klasické večeře, ale taky třeba vlastní máslo a domácí těstoviny,” doplňuje. Když pak v televizi běžela soutěž Zdeňka Pohlreicha “Na nože”, kamarádi ji přesvědčili, aby se přihlásila. Iveta je poslechla a uspěla. Jako jediná amatérská kuchařka se probojovala až do finále a začalo být jasné, že zpátky do kanceláře už se nevrátí.
Škola vaření jinak
Ačkoliv nebyla žádný začátečník, věděla, že gastronomie vyžaduje neustálé sebevzdělávání. A tak napsala Zdeňku Pohlreichovi do Café Imperial a hlásila se na brigádu zdarma. Totéž pak udělala v cukrárně St. Tropez, kde pracovala pod dohledem odborníka přímo z Francie. Iveta se nezastavila. Kromě brigády napsala a vydala tři kuchařky, otevřela si provozovnu na Smíchově a také školu vaření, úplně jinou než všichni její mužští kolegové. „Kamarád pracuje pro Google a jednou mi vyprávěl o službě Hang up. Je to cosi jako Skype, akorát můžete připojit až deset lidí naráz, takže v Americe na této službě fungují i některé kuchařské kurzy. Přišlo mi to naprosto skvělé a rozhodla jsem se podniknout totéž,” vypráví Iveta a pokračuje: „Nemám nic proti kuchařským školám, jsou výborné, akorát k dispozici máte všechno, od profi mixéru po konvektomat, tím pádem vlastně nemůžete skoro nic zkazit. Když ale z takového kurzu přijdete domů do své malé kuchyně bez profivybavení, jste nešťastná a připadá vám, že to skvělé jídlo u sebe prostě neuvaříte.” Proto Iveta vymyslela školu vaření, u které nemusíte nikam chodit. Stačí se připojit na internet. Dva dny před kurzem dostanete e-mailem menu, abyste si mohla nakoupit suroviny, v neděli v 10 se pak připojíte a v půl jedné máte na stole pro čtyřčlennou rodinu, to všechno uvařené ve vlastní kuchyni, přesto pod dohledem profesionálky.
Větrník za 17 korun je hloupost
Školu vaření teď Iveta trochu omezila, ovšem má to svůj důvod. Ačkoliv je v šestém měsíci těhotenství, dokázala si v polovině listopadu splnit ještě jeden sen, když otevřela vlastní cukrárnu IF Café (Belgická 30, Praha 2) „Měla jsem sice svoji pobočku na Smíchově a dodávala cukrářské výrobky do řady restaurací, jenže svázaná pravidly jsem nemohla moc experimentovat. A právě to mě na cukrařině baví nejvíc,” vysvětluje, proč se rozhodla pro svůj vlastní podnik. V době, kdy všichni mluví o krizi a šetří se na každém kroku, začíná Iveta podnikat ve velkém.
Nebojí se riskovat?
„Říkala jsem si, že kdybych otevírala cukrárnu v Itálii nebo ve Francii, měla bych větší jistotu úspěchu než v Česku. Česká republika je totiž snad jediná země v Evropské unii, kde je cukrářský produkt levnější než káva. Což je absurdní, když si představíte, že zatímco za cappuccino dáte pětapadesát korun, od větrníku očekáváte, že bude stát sedmnáct. Přitom káva se vám nezkazí a je připravená za třicet vteřin. Správný větrník potřebuje kvalitní suroviny a ty něco stojí. Navíc jeho příprava zabere hodinu a půl,” vysvětluje a pokračuje: „Češi očekávají levné zboží a zároveň si stěžují, že větrníky nechutnají, jak si je pamatují. Na to je jednoduchá odpověď, za 17 korun ani nemohou. Přitom za tiramisu vyrobené ze zmrazeného polotovaru jsou v pizzerii ochotní dát klidně šedesát.” Iveta se to rozhodla změnit a nabízí Čechům kvalitu. Nedala si zrovna jednoduchý úkol, ale věří, že to zvládne. Má k tomu našlápnuto skvěle. Je nápaditá, ostatně zajděte se podívat do cukrárny: místo světel tu ze stropu visí její sbírka forem na bábovky a všechno je tak elegantní, že si připadáte jako v Paříži.
Hlavní myšlenka podniku je nabídnout zákazníkům zboží té nejvyšší kvality vyrobené bez náhražek. Seženete tu nejen výtečné francouzské makaronky, ale i marmelády, čokoládu, sušenky a fresh drinky z čerstvého ovoce. Ivetu Fabešovou tady potkáte do Vánoc. „Na mateřské ale rozhodně zahálet nebudu. Těším se, až budu moc experimentovat a vymýšlet dorty, které pak budete moct ochutnat v kavárně.
Zdroj foto: Pixabay.com
