Pracuje jako koordinátorka social media týmu v České televizi a své zkušenosti se sociálními sítěmi a produkcí předává dál na různých školeních. Ve volném čase se zapáleně věnuje otázkám moderního feminismu a toto nadšení ji vedlo k založení hnutí #jsemfeministka.
Nicole Karráová se snaží, aby lidé pochopili, že feminismus není sprosté slovo a je hlavně o spolupráci žen. V čem vidí hlavní výhody a proč kolem feminismu panuje tolik mýtů?
Co vás přivedlo k feminismu?
Já jsem byla vždy hodně výrazná. Moc hlasitá, velká, drzá, zkrátka jiná než ostatní. Všichni mi říkali, že hodné holky nejsou takhle hlasité a kluci nemají rádi drzé holky. Pro mě to bylo zcela nepochopitelné. Kluci kolem byli přeci také drzí, ale je za to nikdo nekáral. Nikdo jim neříkal, že kluci být drzí nemají.
Když jsem dospívala, postupně jsem si uvědomovala, že některé věci zkrátka nejsou fér. Když si ve 14 letech obléknu sukni, tak na mě dospělí chlapi zvláštně koukají. Proč se nesmím vyjadřovat k technickým záležitostem, ale můj spolužák, který o tom ví stejně tak málo jako já, může.
A pak se k tomu samozřejmě začaly nabalovat informace, které na mě proudily ze všech stran. Rozdíl mezi platy žen a mužů. Počet znásilnění. Příběhy mých kamarádek a známých. Když se mě dnes někdo zeptá, jestli chci, aby muži a ženy měli rovné příležitosti, samozřejmě odpovím, že ano. Ne proto, že se mi někdy něco stalo, ale proto, že to je prostě selský rozum.
Jak byste obecně popsala feminismus?
Feminismus je boj za ekonomickou, sociokulturní a politickou rovnoprávnost. Ale pro mě je to hlavně hnutí, které bojuje za možnost volby. Sama si můžu vybrat, jestli se stanu matkou, budu pracovat jako manažerka, kuchařka, motorkářka… Zda budu nosit podprsenku, kalhoty, sukně nebo lodičky. Zda budu choti odhalená nebo zahalená. Zda budu prezidentka, produkční, učitelka, ekonomka, kosmonautka.
V čem může být feminismus přínosný?
Spíš vám povím, co nám zatím feminismus přinesl. A je toho hodně. Volební právo, možnost řídit auto, užívat antikoncepci, jít na potrat, cestovat bez mužského povolení, mít vlastní majetek, obchodovat, pracovat, lítat do vesmíru, běhat maratony, pilotovat letadlo, operovat, být v politice. Podívejte se na Slovensko, které si teď zvolilo svou první prezidentku.
Tohle máme díky feminismu, a když to správně uchopíme, může nám to značně usnadnit život. Ženy tvoří polovinu populace, ale v mnoha ohledech jsou zoufale nezastoupené. Jenom jedna ze tří manažerek v EU je žena. Gender pay gap neboli rozdíl mezi platy mužů a žen máme v ČR druhý nejvyšší v Evropě. A kolik že máme žen v parlamentu? A kolik lidí stále ještě nevěří, že žena dokáže vést stát? Tyhle věci se nevyřeší samy od sebe. Nezmizí mávnutím kouzelného proutku. Musíme vzít koště a pořádně v naší společnosti zamést a začít stavět na čistém stole.
Myslíte si, že to ženy mají v kariéře těžší než muži, a v čem vidíte ty největší rezervy?
Myslím si, že na ženy je vyvíjen mnohem větší tlak. Zajímavostí je, že například každá pátá žena zažívá na pracovišti moment, kdy je v místnosti pouze s muži. A víte, kolika mužům se stává to samé? Pouze 7 % z nich. Těm ženám, které zůstanou samy v místnosti, se potom přesně stává to, co zná hodně z nás – je nám řečeno, ať jdeme uvařit pro všechny kávu. Náš názor se nebere vážně. Naše nápady se smetou ze stolu, nebo si je někdo přivlastní. A co hůř, až 35 % žen zažilo na pracovišti určitou formu sexuálního obtěžování. A to i ženy na vysokých manažerských pozicích.
Navíc nám ženám nepomáhá také způsob řešení rodičovských dovolených. Pro matky je velmi těžké se po rodičovské dovolené vrátit do práce. Pracovní pozice mnohdy nejsou uzpůsobené k tomu, aby matka mohla dítě vychovávat a na mateřskou nejít. Přitom ty množnosti jsou. V jiných zemích je to běžné, například v Norsku je zcela přirozené, aby muž šel na rodičovskou dovolenou. V tomto ohledu my zaostáváme. Firemní školky má pouze několik firem. Státní školky jsou přeplněné a soukromé zase velmi drahé.
Muži se často feministek bojí, proč tomu tak je?
Na tohle mám moc pěkný citát od Margaret Atwood: „Muži se bojí toho, že se jim ženy vysmějí. Ženy se bojí toho, že je muži zabijí.”
Jasně, že se muži bojí feminismu. Většina mužů vyrostla na principech, které feminismus podkopává. A to je děsivé. Proto je důležité muže přizvat do konverzace a uklidnit je, že tahle změna jim naopak přinese mnoho prospěchu. Muži jsou také ve svých škatulkách a já si nemyslím, že je jim v nich dobře. Feminismus uleví i jim.
Jak funguje vaše přesvědčení v partnerském vztahu? Jste dominantní?
Zeptejte se mých bývalých partnerů. Myslím, že je to velká součást mojí osobnosti a dost mužů to neunese. Já zase nesnesu muže, kteří nepodporují feminismus. A jestli jsem dominantní? To záleží na tom, jakého partnera vedle sebe mám.
Jak vznikl projekt #jsemfeministka?
To bylo úplně jednoduché. Zase jsem jednou nadávala na nějakou patriarchální nespravedlnost a řekla jsem svojí tehdy kolegyni Anetě Martinek, že si prostě založím vlastní hnutí. A tak sem ho taky založila.
