Mohla být učitelkou, ale místo toho Lucie Bošinová farmaří se svým manželem a dcerami na Broumovsku. Lásku ke zvířatům a přírodě promítají i do své práce, a tak se farma, která ze začátku čítala jen pár krav a koně, rozrostla a návštěvníci k nim jezdí pravidelně i ze vzdálenosti 200 kilometrů. A proč? Aby si vychutnali ekofarmu Bošina doslova všemi smysly.
Proč jste se rozhodla věnovat právě ekologickému zemědělství?
Manžel začal hospodařit v roce 2001 v CHKO Broumovsko. Tenkrát měl pouze několik krav a dva koně, které chtěl volně pást na loukách, a připadalo mu přirozené přírodu chránit. K takovému typu hospodaření žádná chemická hnojiva nepotřeboval. Naopak koňským a kravským hnojem vyživoval zanedbané pozemky, jež dlouho ležely ladem. A takto pokračujeme stále dál. Přestože nám přibyla spousta zvířat, a dokonce jsme začali pěstovat hrách, obilí a jiné plodiny, stále si myslíme, že organická hnojiva v podobě hnoje a zbytků zemědělských plodin jsou pro půdu nejlepší přirozenou výživou. Chtěli bychom zdravou půdu a přírodu zanechat i pro příští generace.
Jak jste se vůbec k hospodaření na vaší krásné ekofarmě dostala?
Já jsem jednou přijela s kamarádem na výlet na Broumovsko navštívit jeho kamaráda ze studií na zemědělské univerzitě. Zrovna začal hospodařit. Choval krávy a koně a pozval nás na vyjížďku. Já jsem měla zvířata vždycky ráda a projížďka na koni romantickou přírodou mě nadchla. Zamilovala jsem se do Honzy i do zdejší krajiny. Na výlety jsem za ním jezdila čím dál častěji, až bylo jasné, že patříme k sobě. Byli jsme tenkrát mladí a naivní. Těžko říct, zda bych zůstala, kdybych věděla, co všechno nás čeká. Ale právě to mládí a láska nás poháněly kupředu. Neměli jsme sice žádné peníze, ale měli jsme čas, zdravé ruce a nadšení. Pomalu jsme začali zchátralý kravín rekonstruovat a opravovat. To vlastně trvá dodnes, pořád je co budovat a vylepšovat.
Jaké byly začátky? Hádám, že jste si všechno obhospodařovávali s manželem sami?
Začátky byly náročné. Neměli jsme traktory a techniku na obdělávání luk a pastvin ani žádné zaměstnance. V té době nám velmi pomáhal manželův bratr, který hospodaří v Křímově na Chomutovsku. Na 2 až 3 týdny k nám poslal své zaměstnance s traktory, sekačkami a lisem na seno a ti u nás bydleli, sekali louky a sušili seno. Když bylo hotovo, jeli zase domů. Rádi na to všichni vzpomínáme. Pak přišla doba, kdy jsme se postupně vzmohli na vlastní traktory, sekačku, obracák, nahrabovák a lis a seno jsme si mohli udělat sami. Jelikož pocházíme s manželem každý z jiné strany republiky, babičky bydlely nejblíže 200 kilometrů, neměli jsme hlídání pro děti. Každý jsme si vzali jednu dceru do autosedačky do traktoru a všechny krásné slunečné dny jsme trávili na loukách sečením a sušením sena. Pomáhali nám i kamarádi z vesnice, což vlastně trvá dodnes. Jednou vypomůžeme my jim, podruhé oni nám.
A co dnes? Máte už nějaké zaměstnance?
Dnes už jsme se posunuli o pořádný kus dál. Není to jen o chovu zvířat, ale i o výrobě kvalitních potravin. Na farmě s manželem pracuje jeden zaměstnanec a starají se o zvířata, výrobu krmení na zimu, o techniku a další věci, zkrátka o celkový chod farmy. Já mám na starosti zpracování masa. Vybudovali jsme na farmě vlastní ekologickou porážku, zrací komory, bourárnu masa a výrobnu uzenin. Zaměstnávám tedy řezníka na trvalý pracovní poměr, který bourá maso, vyrábí uzeniny a tak podobně, a další dva na dohodu o provedení práce, kteří poráží zvířata. Ještě máme šikovnou paní, co balí maso a uzeniny a udržuje vzorný pořádek. Moje mamka a dcery mi pak pomáhají s prodejem v našem Farmářském krámku. My s manželem děláme úplně všechno, abychom se v případě nouze dokázali vzájemně zastoupit. On mi pomáhá při zpracování masa a já zase umím jezdit s traktory a většinou strojů, co používáme. V zemědělství holt musíte znát devatero řemesel.
Jedním z velkých lákadel vaší farmy je krásný obchůdek. Jaké jsou reakce zákazníků a odkud k vám lidé jezdí?
Dříve jsme maso prodávali přímo z bourárny, ale snila jsem o malém stylovém krámku, kde bychom prodávali nejen naše produkty, ale i produkty farmářů z okolí. Manžel mi sen splnil a při zařizování mi dal volnou ruku. Mohu tak podpořit spoustu regionálních výrobců kvalitních potravin a rukodělných výrobků. V nabídce tedy máme nejen naše vyzrálé hovězí, vepřové, drůbeží maso a uzeniny v bio kvalitě, ale třeba i bio ovčí a kravské sýry, jogurty, mléko, vajíčka, domácí sirupy, med a medovinu, kmín a mák, koření, přírodní těstoviny, džemy, pivo z místního pivovaru a spoustu dalšího. U krámku máme i pergolu, kde si mohou zákazníci vypít kafíčko, domácí limonádu a ochutnat hovězí hamburger. Děti si mohou pohrát v dětské farmě nebo na hřišti a strávit zde příjemné chvíle.
Zákazníci tak mohou naši farmu ochutnat všemi smysly. Jejich reakce jsou velmi pozitivní, což nás nabíjí energií do další práce. Máme poměrně osobní vztahy a někteří k nám jezdí pravidelně i více než 200 kilometrů. Pošlou si předem objednávku a maso jim připravíme, aby se nestalo, že již bude vyprodané.
Existuje nějaký produkt, na který jste opravdu pyšná?
Naše uzeniny jsou zcela bez rychlosti a bez „éček“. Používáme pouze maso, mořskou sůl a bio koření. Rozhodně tedy u nás nenajdete růžové párky a červené klobásy dobarvené a dochucené přídavnými látkami. Párečky jsou spíše šedohnědé a začali jsme vyrábět paštiku s medvědím česnekem, která je zelená a zákazníky velmi baví. Najednou cítíte opravdovou chuť masa a koření.
Farmářský mazánek, konfitované maso z mangalice, nám vyhrál Regionální potravinu Královéhradeckého kraje. Takže jsem vlastně pyšná na každý produkt, který zákazníkům chutná.
Součástí vaší farmy je i prohlídková „trasa“, které je oblíbená zejména mezi dětmi. Jezdí k vám třeba i školní výlety?
Říkáme tomu spíše dětská farma. Je to část farmy s výběhy, kurníky a přístřešky, kde chováme všechna hospodářská zvířata. Některá jsou pro děti pouze na ukázku, např. osel, koně, zakrslé kozy, okrasné druhy drůbeže. Většina je však k užitku. Kromě krav a býků chováme i prasata mangalice, ovce, kuřata, husy, kachny, krůty, slepice, králíky a tak dále.
Abych byla věrná svému původnímu povolání učitelky, pořádám pro děti na farmě zážitkové vyučování, kde se hravou formou seznámí s chovem zvířat, výrobou krmení, zemědělskými plodinami a zemědělskou technikou. Navštěvují nás děti z mateřských, základních i středních škol.
Pro odbornou veřejnost, zejména kolegy sedláky nebo i sousedy z Polska, s manželem děláme exkurze na farmě s degustací. Představíme jim chod celé farmy včetně následného zpracování masa, jak říkáme „od vidlí až po vidličku“, a na závěr degustujeme naše masné výrobky a uzeniny.
Vy sama máte děti dvě. Zatím je ještě čas, ale přemýšlela jste někdy, jestli se vydají ve vašich stopách, nebo je to spíš potáhne jinam?
S dětmi se často bavíme o jejich budoucnosti, o tom, jaké mají touhy a přání. Starší dcera miluje koně a z legrace říká, že až převezme farmu, postaví koňské stáje a jízdárnu a bude se věnovat jezdectví. Napřed chce ale na konzervatoři studovat zpěv. Mladší dcera by ráda vystudovala balet a tančila v Národním divadle. Až půjde, jak říká, ve třiceti do baletního důchodu, vrátí se na farmu.
Rozhodně je nechceme do ničeho nutit. Na farmě s námi žijí, pomáhají nám a dobře si uvědomují, co taková práce nebo spíše životní styl obnáší. Vychováváme je k lásce k přírodě a zvířatům a k úctě k lidské práci. Jakým směrem se nakonec vydají, ukáže čas.
