Jitka Štadlerová je velice inspirativní žena. Školí, mentoruje, koučuje a inspiruje druhé na cestě ke spokojenosti a plnění si svých snů. Sama o sobě tvrdí, že je praktikem a školí pouze to, co má vyzkoušeno, a co funguje na ní samotné. Má ráda kreativitu a tu také přenáší do své práce. Jejím nejnovějším počinem je e-sborník neMÁM ČAS, ve kterém sdílí zkušenosti více více než 40 žen a jejich tipy, co funguje v organizování času. Seznamte se…
Jitko, nedávno jste vydala e-sborník neMÁM ČAS, ve kterém více než 40 žen sdílí, co jim funguje v organizování času? Co vás k jeho vytvoření přivedlo?
Samotný nápad se zrodil na jednom ze seminářů timemanagementu, kdy jedna z žen vyprávěla, co všechno dělá, co organizuje, za čím stojí. A její kolegyně jen podotkla, že má 5 dětí. I tenhle příběh samozřejmě ve sborníku je, dokonce jím začíná – folkloristka Irena Novotná ze Strakonic byla tím prvotním impulsem.
A je to jako se vším, pokud se na něco zaměříme, najednou k nám přichází další a další příklady, příběhy zajímavých, inspirativních žen.
Aby ten výběr ale nestál jenom na těch, které znám, tak jsem dala i veřejnou výzvu, na kterou byla poměrně velká reakce. Pak jsem vybírala ty nejzajímavější odpovědi, tipy.
Věnuji se profesně 25 let osobnímu rozvoji. Téma jak si uspořádat čas patří mezi jedno z nejčastějších. Je zajímavé, že když se podíváte na literaturu o tomto tématu, tak v drtivé převaze ji napsali muži. Jak to ale mají skutečně ženy ve svém životě? Co využívají? Co jim funguje? Co se jim opravdu osvědčilo? To se nikde souhrnně nedočtete. Tedy teď už ano. Nejedná se zde o poučky z příruček, ale o tipy z reálného života.
Co si mám představit pod tím slovem e-sborník?
Sesbírala jsem podněty žen na to, co jim funguje, jak využívají čas podle svých představ, a doplnila i svým pohledem.
Vzniklo tak celkem 45 minirozhovorů o tom, jak mít čas jako dobrého přítele.
Najednou by se to moc přečíst nedalo. Byla by však velká škoda, kdyby některé tipy nebo podněty zapadly, proto jsem zvolila strategii postupného dávkování, tedy každé 2 dny vám e-mailem přijdou 3 inspirace. Cesta dávkování, postupných kroků, zažití, toho, co se dozvíme i třeba mít čas si nad tím popřemýšlet, nebo zavést do svého života – to je vlastně i jeden z tipů – jak zavádět třeba změnu do svého života.
Co se vlastně skrývá za tím dobře zvládat svůj čas?
Dobré zvládání času není o tom, že toho stíháte strašně moc, o odškrtávání úkolů o množství práce, nebo o nejvyšších postech.
Důležité je vždy to, zda ten konkrétní člověk je spokojený se svým vlastním životem. Zda má pocit, že si ho užívá podle sebe, tak jak on opravdu chce. Každý z nás to má skutečně jinak, jiné hodnoty, jiné možnosti i jiný příběh.
Proto základní otázky celého plánování času je: Jak to chci já?
Velmi jednoduchá otázka, ale nejsme moc zvyklí si ji skutečně pokládat. A navíc pro mnohé bývá těžké si na ni odpovědět. Často ženy nemají sebe na prvním místě, upřednostňují druhé, proto v odpovědi tápou. Nebo byly vedeny k tomu, že takto to prostě musí být, že takto se to vždy dělávalo. Někdy se i odpovědi na tuto otázku tak trochu bojí. Protože by museli udělat změnu. A nám se do změn příliš nechce. Není to jenom o čase, ale o celém našem životě. K tomu se dostáváme nejen na seminářích, ale především v koučinku.
Co je ještě pro ženy v oblasti plánování času téma?
Typicky se často ženy ptají, jak sladit či zvládnout různé části jejich života – kariéra, rodina, ona samotná atd.
Timemanagement není o čase, ale o energii. Tedy je potřeba ji mít. Vědět, jak si ji dodat, co mně nabíjí.
A proto je potřeba i odpočinek, relaxace.
Nemůžeme jet na doraz.
Jsme schopni podávat velké výkony, ale pak to potřebujeme zase vyrovnat. Řečeno metaforou, jsme stvořeni na krátké sprinty, ne na maratony. A na to je potřeba myslet. Pokud třeba máme vyčerpávající období, vědomě si zařazovat to, co mi energii dodá, co mě baví. Být na sebe laskaví, tedy nejen k druhým, ale také sami k sobě. A v tom české ženy zatím většinou rezervy mají. Myslet na sebe pro ně není zcela běžnou přístupem.
Najdou v e-sborníku neMÁM ČAS odpovědi na to, jak si čas uspořádat, opravdu všichni?
Oslovila jsem ženy různých profesí, svobodné i s velkou rodinou, studentky i ženy se zkušenostmi i na vrcholových manažerských postech, s miminky, i dětmi dospělými,
Ta mozaika je opravdu velmi pestrá.
ALE – každý jsme naprosto jiný, tedy, to, co funguje mě, nemusí fungovat někomu jinému. Přirovnávám to k luxusní bonboniéře. Také si vybíráme, který bonbon nám nejvíce chutná. Někomu ten s náplní, někomu mléčná čokoláda. A někdo si raději dá mrkev, protože to tak má rád.
A podobně je to i s tím, co nám může fungovat v plánování, v plnění našich cílů i snů. Nikdo nám nemůže dát radu, jak to máme právě my dělat. Protože jsme každý naprosto jiný. Ale pokud nevíme jak, můžeme se inspirovat, můžeme to vyzkoušet. Pokud to někomu funguje, můžeme zkusit, zda by nám to také třeba nepomohlo.
„AHA“, to je asi to, co nás u čtení bude napadat nejčastěji. Připomenutí toho, co jsme kdysi dělali a nějak na to zapomněli, nebo uvědomění si, že tohle nám také funguje – třeba v jedné oblasti a můžeme to využít i v jiné, nebo třeba i jen to, že jsem rozdílné typy osobnosti a může nastat i pochopení pro druhé, že to prostě oni mají takto.
Můžete uvést některé z žen, které se o tipy podělily?
Například fotografka Lenka Hatašová, farářka Martina Viktorie Kopecká, scénáristka Mirka Zlatníková, za marketing například Pavlína Louženská. To jen příklad těch jmen, která jsou veřejně známá, ale odpovídaly i ženy, které dosud tolik vidět nejsou. Každou ženu jsem krátce představila a už nyní mám zpětnou vazbu, že čtenářky tímto objevily spoustu inspirativních žen, příběhů, profesí.
Celý seznam žen najdete na ZDE na stránce ke sborníku.
Když tu máme téma času. Co takhle správné načasování. Jak moc je důležité?
Určitě hodně, některé věci se nepovedou právě proto, že jsme se do nich pustili moc pozdě nebo moc brzo.
Někdy se netrefíme, protože nevíme všechny okolnosti, a některé věci si můžete pečlivě naplánovat, ale stejně je neovlivníte.
Když jsem se světově známé architektce Evě Le Petreuc připomínala s odpovědí do tohoto sborníku, tak jsem se vážně „trefila“ do jedné z nejhorších možných situací.
Napsala jsem ji dotaz v situaci, kdy u nich hrozilo tsunami, evakuovali se, právě probíhalo zemětřesení o síle 8 stupňů
Eva na to zareagovala takto a myslím si, že tenhle tip využijeme opravdu všichni.
„Při stresových situacích mi pomáhá ukotvení se v přítomném momentu. Neřešit, co bude, ani co bylo, ale co právě JE.“
Vím, že jste se ptala i Evy Čejkové, zakladatelky Ženy s.r.o. Co ta vám odpověděla?
Možná začnu tím, proč právě ona. Známe se z mentoringového programu a stačí se podívat na přehled toho, co zvládá. Základní a důležité pro ni je to, aby ji to, co dělá bavilo, pak je schopna toho udělat hodně.
A další její tipy si už přečtete právě ve sborníku.
Co vám osobně v uspořádání času funguje. Co skutečně z technik a metod využíváte vy sama?
Timemanagement je jedno z nejčastějších témat mých seminářů, a to již 2 desítky let. Samozřejmě jsem tedy zkoušela různé metody a techniky. A u některých jsem zůstala. Využívám třeba pomodoro techniku, tedy nastavení si časových bloků, kdy se člověk věnuje pouze 1 činnosti. Když se mi do něčeho nechce, vzpomenu si na „sněz tu žábu“.
Vzhledem k tomu, že jsem spíše kreativec s hlavou plnou nápadů, opravdu jsem se musela naučit plánovat a vybírat priority. Vím, že to skvěle funguje. Jednoduchý 4krokový proces.
Naučila jsem si věci psát, tedy nedělám si diář z hlavy, ale zapisuji si to, co mám udělat.
Opravdu účinné jsou také pravidelné týdenní a měsíční revize/zastavení/ review, co jsme udělali, co naopak není úplně dokonalé a pak naplánovat další týden/měsíc. Já je mám v neděli v podvečer.
A určitě stojí za to zastavit se i každý den večer. Říct si, co nám udělalo radost, co nás potěšilo, co se nám povedlo, za co jsme vděčni. Jednoduché cvičení na 5 minut, ale přinese nám do našeho života opravdu hodně. Ideální je si tyto radosti zapisovat, i proto jsme před 3 roky vydala Deník radosti, úspěchů a radosti, aby bylo kam.
Co vám dodává energii? Jak nejraději relaxujete?
Jsem extrovert, tedy mezi lidmi. To je to, co mi opravdu hodně poslední rok chybělo. Miluji divadlo, hudbu, takže se těším na letní scény, na koncerty, na kavárny, posezení s širší rodinou, s přáteli… Ráda také tvořím mozaiky, maluji i čtu.
Jakou knihu máte rozečtenou na nočním stolku?
Knížky mě provází celý život, literaturu jsem i vystudovala. Většinou ale teď skončím u odborné literatury, protože těch skvělých titulů vychází opravdu hodně. Poslední kniha je Zrozeni tvořit, velmi dobře prezentované výzkumy z oblasti kreativity. A protože mě už tolik chybí cestování, tak také kniha Jak jsem potkala Brusel, pro mě vzpomínání na jeho poslední návštěvu.
Máte nějaké životní motto?
Každý den lze zažít něco skvělého.
Foto: archiv Jitky Štádlerové
