Zdena Jansová je podruhé vdaná a žije spokojený a aktivní život v Brně. Její cesta ke štěstí byla ale náročná a stála mladou vdovu a maminku dvouleté dcery, spoustu sil. Po dvanácti letech od tragické události se rozhodla převyprávět svůj příběh a stát se tváří Dne, kdy se mám ráda.
Zdeňku jsem poznala při letošním pražském Dni, kdy se mám ráda – sršela z ní energie a bylo vidět, že produkční práce ji baví a naplňuje.
Co pro tebe bylo nejtežší životní období?
Nejtěžší životní zkouškou byl rozpad mého prvního manželství. Můj muž onemocněl, stal se závislým na výherních automatech a prohrál obrovské množství peněz. Situaci bohužel neunesl a vzal si život. Zůstala jsem sama s 2 letou dcerkou Verunkou a velkými dluhy.
Jak jsi se s tím vyrovnala a co ti pomohlo?
Byla to strašná situace a někdy si myslím, že se s ní vyrovnávám ještě dnes. Tehdy jsem to musela nějak zvládnout, vůbec jsem ale netušila jak. Obrovsky mi pomohla rodina, především rodiče. Mojí životní motivací se stala malá Verunka, díky které jsem musela jít dál, musela jsem se oklepat a začít nový život. Tehdy jsem se ocitla na hlubokém dně.
Díky bolesti ze ztráty a utrpení jsem získala životní nadhled, přestala jsem soudit, odpouštím ostatním a především sama sobě.
Také miluju kameny, minerály a polodrahokamy, ty my tehdy dodávaly velkou sílu.
Dcerky máš dnes už dvě jak je vychováváš, aby z nich vyrostly sebevědomé slečny?
Verunka je citlivá a umělecky založená, ráda maluje a po svém tatínkovi zdědila talent. Momentálně se připravuje na uměleckou školu. Přála bych si, aby v životě dělala to, co má ráda a skloubila to s nějakou kreativní profesí jako třeba grafik nebo designer. Jak se rozhodne nechám samozřejmě na ní. Nikdy bych ji nenutila do věcí, které jí nejsou blízké a nemám na ni přehnané nároky. Věřím, že každý má na zemi svoje místo i poslání.
Mladší Lucince bude 6 let, je předškolák a po mém druhém manželovi studijní typ. Hltá vědomosti, všechno ji zajímá, všechno ji baví, do všeho se hrne. Snažíme se toho využít a podporovat ji v tom. Učí se anglicky, naučila se číst a počítat, perfektně (asi jako snad už dnes všechny děti) ovládá počítač a mobilní telefon. Sebevědomí se u ní podporovat moc nemusí. Energie má na rozdávání, ráda cvičí, skáče a chodí na gymnasticko-sportovní přípravku.
Věkový rozdíl mezi dcerami je značný, každá má jiné potřeby a někdy to opravdu není jednoduché skloubit.
Co ty sama děláš pro to, aby ses měla ráda?
Zajímám se o duševní rozvoj. Moje velmi oblíbená kniha se jmenuje Moc podvědomí od Josepha Murphyho. Když mě něco trápí, knihu náhodně rozevřu a hned tam najdu odpověď. Díky ní jsem si vyčistila všechny šuplíky v sobě a začaly se mi dít zázraky.
Ráda trávím čas o samotě, miluju svíce a vonné olejíčky. Často při nich medituji. Jóga mi pomáhá propojit tělo a mysl, myšlenky nechám volně plynout a užívám si tak přítomný okamžik. Většinou jsem pozitivně naladěná. Dělá mi radost, když můžu rozveselit a potěšit, proto se většinou usmívám na svět kolem sebe a přenáším tak pozitivní energii do svého okolí.
Myslím, že se mám ráda, jen mi chybí zdravé sebevědomí, snažím se nenechat na sobě nic znát, ale je to vnitřní boj. Narodila jsem se ve znamení Panny, jsem k sobě velmi kritická, když se mi nevede, dokáže mě to pořádně rozhodit.
Jak sama sebe odměňuješ a hýčkáš?
Mám ráda superpotraviny a sport. Můj den začíná zdravou snídaní, většinou si dávám směs cornflaků, goji a chia semínka. Protože chci zpomalit proces stárnutí, užívám Collalloc – kolagen, ten je výborný nejen na pleť, vlasy a nehty, ale slouží také jako kloubní výživa a stará se o celkovou funkci organismu. Minimálně jeden den v týdnu mám jen pro sebe, buď si jdu zacvičit nebo ho trávím s mými přáteli.
Miluju cestování, mám ráda dobrodružství a nečekané události. Nikdy nevíš, koho potkáš a kam tě to posune. Ráda překonávám výzvy.
Díky mé povaze dobrodruha jsem pracovala na zaoceánských lodích, mám úžasné vzpomínky, které mi nikdo nevezme. Když je mi smutno, zavřu oči a ocitnu se třeba na karnevale v Riu.
Jsem věčný snílek a všudybýlek. Mám hodně snů, to proto, aby se mi mohly plnit.
Děláš na čas i psychiku náročné povolání – organizuješ různé akce, jak se to dá skloubit s rodinou? Kdo ti pomáhá?
Oporou mi je především můj muž, se kterým se domlouváme a časově starost o rodinu kloubíme dohromady. Máme to nastaveno partnersky, neděláme si naschvály, vycházíme si vstříc a snažíme se jeden druhého potěšit a dopřát mu prostor.
Myslím, že to je velmi důležité a často kolem sebe vidím, že se vztahy komplikují právě kvůli tom, že to tak partneři nastaveno nemají. Pak si věci vyčítají, jeden má pocit, že toho dělá víc nebo že se baví míň, než ten druhý… Ale při domluvě to musí fungovat oboustranně, ona i on musejí chtít a já jsem šťastná, že oba chceme.
Velkou oporou jsou moji i manželovi rodiče, mé děti milují a jsou rádi, když je můžou mít u sebe. Takže hlídání hlavně teď mám zajištěno prakticky kdykoliv si vzpomenu, což je podpora úplně maximální.
Sama se podílíš i na organizaci brněnského Dne, kdy se mám ráda. Co tě k tomu vedlo?
Moc se mi líbí koncept tohoto projektu, dopřát hezký den ženám je skělá energie a spousta zajímavých zážitků s nevšedními osobnostmi. A když vidím ty šťastné výrazy ve tvářích našich návštěvnic, pro které je strávit den mezi kosmetickými přípravky, vlasovými stylisty, módními ikonami atd. něco jako pustit dítě do cukrárny, tak vím, že si den skutečně užívají a to mě opravdu baví.
Proč myslíš, že je důležité v dnešní době podporovat ženské sebevědomí?
Můj muž říká, že 21. století je století žen. Že doba dominance mužů skončila a že se vzájemné postavení vyrovnává. Myslím, že je to dobře, protože z vlastní zkušenosti vím, co všechno dnešní společnost na ženu nakládá. Neříkám, že muži to mají jednodušší, doba je dnes velmi náročná a hektická. Ale žena musí zvládat spoustu rolí, protože se to od ní prostě očekává. Musí být úspěšná v práci, dobrá matka, vášnivá milenka, trpělivá přítelkyně a spoustu dalšího.
Proto myslím, že každá pomoc, každá radost, každý fajn den, který má sama pro sebe, má význam a je vítaným zpestřením a pomocí.
