Také si říkáte, jestli dnes děti nejsou až přehlcené hračkami? Mají jich tolik, že si s nimi ani nestíhají hrát. Je to skutečně správné? Nebo svým dětem spíše nevědomky škodíme? „Je to trošku začarovaný kruh, protože čím více hraček mají, tím více mezi nimi těkají. A čím více toho hračka umí, tím méně prostoru dítěti dá,“ vysvětluje Jana Hanzlíčková Špačková, která vede projekt Myšák Béda aneb Vraťme děti do hry.
Jani, v čem vidíte ten největší rozdíl mezi tím, jak si hrají děti dnes a jak tomu bylo za našeho dětství?
Ten rozdíl je obrovský. Děti dneska mají hromady hraček, především těch interaktivních, které mají různé vychytávky. Výrobci se snaží držet krok s dobou, proto hračka, která nemluví, nebo nemá jinou přidanou funkci, není dobře prodejná.
Jenže to je z mého pohledu špatně. Když dítěti dáte do místnosti dvě krabice plné hraček, bude se v nich přehrabovat a s žádnou si nepohraje. Pokud dostane jen dvě až tři hračky, získá tak více prostoru si s nimi vyhrát. To ostatně zjistíme ve chvíli, kdy jedeme třeba na dovolenou. Dítě si s sebou obvykle zabalí ty nejoblíbenější hračky a vyhraje si s nimi mnohem více než v přeplněném pokojíčku.
Přijde mi, že děti už nejsou schopné hrát si samy a vyžadují neustálou pozornost rodičů, častěji se nudí. Je to tak?
Ano je, ale není to jejich chyba. Děti se učí tím, že nás napodobují, a když vidí, že rodiče neustále koukají do mobilu nebo počítače, mají pocit, že je to normální a chtějí to dělat také.
Jsou zvyklé, že vše má být interaktivní a „obyčejné“ hračky jim připadají nudné, nezajímavé. Díky televizi nebo nekonečnému obsahu na YouTube si navykly přijímat zábavu pasivně, a když mají samy vyvinout nějakou aktivitu, tak ani nevědí jak.
Co bychom pro to měli jako rodiče udělat? Jak jim ukázali ten správný směr?
Ideální je, když jim můžeme věnovat náš čas a hrát si s nimi. Pokud máte menší děti, je skvělé vytáhnout klasickou stavebnici a něco postavit. Během stavění jim můžete ukázat nové možnosti stavebnice, na které by samy nepřišly, a navíc je to skvělá zábava. Děti to ve finále i rády bourají a samy pak vymýšlí nové „stavby“.
Z tvořivých hraček nedám dopustit na Lego Duplo nebo obyčejné dřevěné kostičky z Ikei. V případě nouze postačí ke hře i ruličky od toaletního papíru, krabičky od papírových kapesníků a izolepa. Budete sami překvapeni, kolik úžasných výtvorů z toho vznikne.
Se staršími se dá hrát nepřeberné množství deskových her. Vyjma klasického Člověče nezlob se, jsou úžasné další „modernější“ hry jako Double, Duch, Superfarmář, Dominion a další.
Co když potřebuji dítě chvíli zabavit, abych mohla uvařit, uklidit nebo třeba vyřídit emaily?
Můžeme jim pustit třeba YouTube, které je baví, ale zkuste je alespoň trochu pošťouchnout k aktivitě. Pro ty nejmenší doporučuji pustit pohádku Matýsek a Jája, kdy kreslené postavičky ukazují, jak se malují základní věci – například bagr, dinosaurus, domeček atd. Děti to baví, a ještě se něco přiučí. Stejně tak Mickeyho klubík je skvělý.
U starších zaberou návody, jak něco vyrobit. Třeba z lega nebo třeba jak si vyrobit auto, panenku atd…. Můžeme využívat televizi a YouTube, ale s rozumem a rozumně.
Myšák Béda je projekt, který se zabývá „návratem dětí do hry“. Jak vás napadlo se tomu věnovat?
To, jak si děti hrají, ovlivňuje jejich rozvoj i jací lidé z nich vyrostou. A právě proto mi není jedno, kam jednou budou mé děti směřovat. Rozhodla jsem se tedy využít svých zkušeností a vrhnout se na tenký led zábavy pro dnešní děti.
Pro smysluplnou a samostatnou hru na doma s napínavým příběhem připravuji od září celoroční hru, díky které se děti vydají s myšákem Bédou na cestu kolem světě. Při záchraně jeho myší kamarádky navštíví více jak 40 zemí světa a budou hrát hry a aktivity s nimi spojené. Například v Egyptě budou sestavovat vodní hodiny, ve Španělsku luštit šifru a v Británii pomáhat s Lochnesskou.
Máte nějaký praktický tip, jak děti namotivovat, aby si hrály více venku?
I „obyčejná“ vycházka může být zábavná. Zkuste jim připravit bojovku nebo třeba hru na schovku mezi stromy v lese. Zabírá to hlavně ve chvíli, kdy už dítě začne říkat, že ho bolí nohy, a že už chce jít domů. Jakmile ho zabavíte, hned na to zapomene. Je dobré nechat trochu průchod fantazií rodičů, a nakonec je to zábava pro malé i velké.
Já u dětí sázím právě na jejich bohatou fantazii a probuzení přirozené touhy po aktivitě a hraní.
