Jak se díváme na nepřechýlená příjmení?
Líbí se nám? A nechaly bychom si dvě, nebo nám jedno stačí? Názory v dnešní anketě.
Eva Vašková, První Žena s.r.o.
U mě bylo celkem jasné, proč nevynechat koncovku -ová. Jako Eva Vašek bych asi měla minimálně při vyhledávání na Youtube velkou konkurenci. 🙂
Pavlína Zdeňková Kroužková, spolumajitelka Pracovny ŽENY s.r.o. Tábor
Dvě příjmení mám už 11 let a na toto téma bych mohla napsat knihu. Jsem šťastná, že je nás čím dál víc, protože cca poslední 3 roky už nejsem takový exot, jako jsem bývala. A samozřejmě hned na úvod musím napsat, že přes všechny ty trable svého rozhodnutí nelituji a jsem ráda, že jsem si nechala i jméno po taťkovi. Krátce po svatbě jsem manželovo jméno nepoužívala vůbec, důvod byl jednoduchý – bylo jednodušší se představovat původním příjmením, které všichni znali, než všem složitě vysvětlovat, že jsem se vdala a mám dvě příjmení. A upřímně na nové příjmení jsem tzv. neslyšela. Problémy nebo spíše nedorozumění začaly po narození dcery, kdy se dětská sestra domnívala, že jsem neslyšící. Pokud pro mne osobně do čekárny nedošla – ani na čtvrté zavolání jsem nereagovala. Už nevím, kolikrát jsem někomu vysvětlovala, proč mám dvě příjmení, které je první a které druhé a že se nepíšu s pomlčkou. Dohadovala se s úředníky, že jejich formulář je nevyhovující, protože se mi tam celé jméno nevejde – takže někde mám jedno příjmení, jinde druhé. A že opravdu potřebuji mít na vízu 2 příjmení, když je mám v pase. Úplně přecházím maličkosti typu, že nejsem Zdeňka, ale Pavlína – ano, i takové úřední dopisy mi běžně chodí. A na poště si za mnou do fronty nikdy nestoupejte, protože než paní za přepážkou prolistuje všechny obálky začínající na Z, pak na K, následuje písmeno P a pak většinou – světe div se – můj doporučený dopis nacházíme pod písmenem M (díky titulu) – bývá to na 45 minut i více. A pak že mám složité příjmení!
Jitka Skalická, patronka záložky Diskuse a blogy
Mám svoje příjmení. Ale není to nic nenormálního, nejsem přece vdaná. 🙂 Mám sice dvě děti, ale nějak zatím “nebyla příležitost”, respektive jsem ji dosud obcházela kvůli nějakým špatným zkušenostem z “minula”. A jsem natolik liberální, že ženy, které mají jinou koncovku, mi ani nevadí, ani jim netleskám. Prostě to beru jako hotovou věc – nechť si každý zvolí to, co se mu líbí. Že komolíme jména? Třeba u spisovatelek je to divné, to je pravda. Myslím ale, že se stačí individuálně dohodnout (třeba v rámci vydavatelství a dané spisovatelky či jejího zastoupení) a ne paušálně všem “napařit” českou zkomoleninu, stejně jako ne třeba automaticky používat “cizí” jméno (třeba by se někomu líbilo mít na knize exotickou češtinu ve svém jméně :-)). Prostě stačí jediné – myslet a domluvit se. Chápu, že je to těžké. Ale pak je všechno daleko jednodušší.
Eliška Vyhnánková, krotitelka sociálních sítí
O vynechávání koncovek se vedou nesmírně obsáhlé diskuse. Přitom je to jen o osobním vkusu. Někdy se to hodí, někdy ne. U zahraničních příjmení mně osobně vynechání -ová nevadí, u českých jmen mi přijde přinejmenším zvláštní. Ale rozhodně bych to ani v mém případě nenazývala pravidlem. Prostě jak to sedne.
Marie Hajdová, patronka záložky Recepty
Ještě jsem se nevdávala, ale na svém příjmení nijak nelpím, takže bych si s největší pravděpodobností vzala manželovo (pokud by se nejmenoval Vopičák a hůř). Přidávání koncovky -ová k cizím jménům ráda nemám, když rediguji texty, tak se tomu snažím spíše vyhýbat. Ty ženy se tak přece nejmenují, tak proč jim jméno komolit. U některých jmen to vypadá až komicky, třeba Angelina Jolieová. Naopak u žen, které si berou Čecha a v Čechách společně žijí (což zdůrazňuji!!!), a jména si nepřechylují, mám dojem, že se snaží působit víc “nóbl”, než skutečně jsou. Ale jestli se toho dá dosáhnout jen jménem …
Helena Plívová, výkonná ředitelka a patronka záložky Testování
Moje příjmení mám po manželovi. Byla to automatická a pyšná volba. Vůbec jsem neřešila jinou variantu. Když si některá žena nechá příjmení své nebo zvolí kombinaci obou, nevadí mi to. Je to jejich volba a určitě k tomu mají své důvody. A ke zkomoleným jménům jsem benevolentní. Myslím, že lidé nekomolí jména záměrně, jen z nevědomosti. Já jsem například Plívová, a ač se zejména do telefonu snažím, jak se snažím, stejně vycházím jako Plíhová nebo Hlívová. Při upřesnění pak dodávám, že je to jako slovo PLI-VAT. Ve finále se pobavím já i protistrana. Já o trošku víc, to když se mě ke všemu protistrana zeptá, zda s měkkým či tvrdým „i“.
Irena Holčáková, manažerka regionálních projektů
Zatím mám své dívčí příjmení, ale až se jednou vdám, myslím, že si vezmu příjmení po manželovi. Je to u nás taková klasika. S čím ovšem nesouhlasím, je komolení zahraničních příjmení u nás a přidávání koncovek –ová. U některých jmen to opravdu vypadá hodně vtipně.
Renata Kašparová, majitelka Pracovny ŽENY s.r.o. Chrudim
Za svobodna jsem se jmenovala Paulusová. Celé dětství jsem musela vysvětlovat, že se to píše s U a ne s V. Po svatbě jsem si nechala pouze příjmení po manželovi – Kašparová. Občas se mi stane, že se jmenuji Kašpárková a podobně. Příjmení dvě za sebou se mi moc líbí, ale vzhledem k praktičnosti a dlouhému psaní, podpisy a podobně, volím raději jedno. Ženy, které vynechávají koncovku „ová“ ve svém příjmení neodsuzuji – je to určitý vkus a je to podle mě každého věc. Doba se nějak vyvíjí a jak je to se jmény, tak stejně i s příjmením.
Lucie Kittlová, spolumajitelka Pracovny ŽENY s.r.o. Teplice
Mám své dívčí. “Nikdo” si mě totiž nevzal. 🙂 Žiji již 12 let na “psí knížku” a nějak to neřeším. A kdyby náhodou došlo na “změnu”, tak to bude boj. Zvyk je zvyk, a ráda bych si nechala i to své.
Vynechávání koncovky -ová mi nevadí. Naopak se mi to líbí. A co se týče komolení jmen žen ze zahraničí – moc často se s tím nesetkávám. Myslím si, že většina respektuje podobu cizokrajného jména.
Veronika Holičková, ŽENY s.r.o. Slovensko – www.zenysro.sk
Vzala jsem si jméno po manželovi, ale s mým dívčím se mi loučilo opravdu těžce. Dokonce i teď po několika letech manželství se pořád pletu a někdy použiju původní, dívčí příjmení. Přece jenom jsem s ním prožila většinu života a mám ho ráda. Uvidím, možná se časem vrátím i k původnímu, ale nevím, jak by to bral můj manžel, silný tradicionalista a zásadovec.
Lenka Bukačová, Pracovna ŽENY s.r.o. Teplice
Vzala jsem si po manželovi, protože jsme oba takoví tradiční ze stejně tradičních rodin. Ani mě nenapadla jiná varianta. U cizinek mi jejich příjmení přijde určitě lepší nezkomolené, takže bez -ová. Další varianty – dvě příjmení apod. Pro mě to není, ale je to každého věc, jestli se chce podepisovat jednou tak dlouho.
Jana LeBlanc, bloggerka
Když mi před půl rokem napsali do papírů v Česku Jana LeBlancová, dost jsem se vyděsila. To jako vážně? Naštěstí existuje ještě jiný papír, kterým si můžete koncovku –ová zrušit. Ten jsem tedy podepsala hned poté – jako Jana LeBlanc. Nejde o pózu, u zahraničních příjmení mi koncovka prostě moc nesedí a taky, nechtěla bych vidět tu výslovnost tady za mořem. Stačí, kolikrát denně si vyslechnu Džánu místo Jany. Možná bych pak na své příjmení vůbec neslyšela? Koncovka –ová mi stejně tak vadí i u zahraničních spisovatelek, hereček a podobně. Z prostého důvodu – ty ženy se tak nejmenují a já kdybych napsala knihu nebo hrála ve filmu, chtěla bych tam mít kdekoliv na světě svoje jméno. Vynechávání koncovek u českých příjmení nebo ještě „podařeněji“ v jednom ze dvou příjmení (například Lenka Bouda Nováková) neodsuzuju (je to každého věc), ale nechápu. Mám z toho asi podobný pocit jako Marie: závání to snahou o pozornost, ale jestli zrovna tímhle si koupíte tu kýženou? To si nemyslím.
A co vy a příjmení? S koncovkou? Bez? A proč?
Pište! Těšíme se, no jako vždycky. 🙂
Zdroj foto:Pixabay.com
