Je kojení před cizími lidmi k diskusi, nebo naprosto přirozené?
V pátek 1. srpna začal Světový týden kojení. Tématu jsme se věnovaly už v páteční diskusi, kterou rozpoutala Jitka, věnuje se mu i šéfredaktorka Jana ve svém dnešním editorialu a řešíme ho i v pravidelné pondělní anketě. Tentokrát jsme se zabývaly otázkou, ty s dětmi i bezdětné, jak to máme s kojením na veřejnosti.
Otázka zněla následovně:
Podporujete kojení na veřejnosti (a sama kojíte), nebo se jedná o něco intimního, co by mělo zůstat skryto v soukromí?
A odpovědi? Tady jsou:
Eva Čejková, První ŽENA s.r.o.
Syna jsem kojila do dvou let, není to tedy tak dávno, co jsem přestala a přiznávám, že jsem to hodně řešila. Vnitřně jsem cítila, že je to správně, že mu dávám to nejlepší, ale když mu bylo asi rok a půl, začalo mi okolí naznačovat, že je to zbytečně dlouho a že bych měla přestat. Je pravda, že tehdy jsem už i já cítila, že to může být okolí nepříjemné, když se zhruba třinácti kilové mluvící dítě domáhá mlíčka a tahá za tričko i po té, co právě snědlo porci masa a brambor. Když jsme byli na veřejnosti, snažila jsem se vždy kojit tak, aby to nikoho nepobuřovalo, aby si toho ideálně nevšimli. Modely jsem měla vyzkoušené už takové, aby to bylo vždy hodně rychlé a nic nebylo vidět. 🙂 Ničeho nelituji, vím, že jsem mu dala maximum a že to byly nádherné okamžiky, které se v životě už nemusí opakovat. Kojení pak přirozeně skončilo a tím i opakovaná noční vstávání a jsem šťastná, že zůstala ta dlouhá tulení, která mi stále připomínají to nádherné pouto. Můžu být podnikatelkou, manažerkou, mohu vypadat na oko možná krásně, ale radši už nechtějte, abych se rozepisovala více na toto téma, protože byste asi koukaly, co všechno se mnou udělaly a ještě pořád dělají hormony. 🙂 Prostě být matkou je stejně nejvíc! A pokud můžete kojit, vydržte to. Pokud z různých důvodů kojit nemůžete, nevěšte hlavu! Pořád jste matka a pro své dítě budete určitě ta nejlepší – i bez kojení.
Helena Plívová, kreativní manažerka a patronka záložky Testuj
Všechny maminky, které kojí i na veřejnosti – tedy ať sedí či leží kdekoli, obklopeni kýmkoli – mají můj obdiv. Já sama byla spíš stydlín a raději jsem se vždy “uklidila” někam do koutku, pokud možno si se svojí Rozárkou našla intimnější místo. Kojení na veřejnosti mě nikterak nepohoršuje, ale poctivě se přiznávám, že třeba v těsné blízkosti s kojící maminkou spíš sklápím oči a snažím se z přirozeného respektu k nim prostě nerušit. Pokaždé mi naskočí vzpomínka na to, jak se moje holčička držela prsa a slastně dudala. A bylo to to nejvíc!
Jitka Skalická, patronka záložky Povídej
Když si můžu vybrat, určitě preferuji soukromí. Když to ale zrovna nejde, ať už z jakéhokoliv důvodu, svět se nezboří, když se dítě napije na veřejnosti, ostatně z lahve dítě taky pije na veřejnosti, aniž by někoho pohoršovalo ne? :-)) Každopádně, když se to stalo neplánovaně poprvé, nebylo to zrovna příjemné, ač vlastně ve finále rozhodně úlevné. Takže situace – plná čekárna lidí (kontrola kyčlí), převážně maminky s dětmi, ale i pár tatínků a snad i dědečků tam bylo také. A můj milý syn (tuším, šestitýdenní) se rozhodl řvát, řvát a řvát. Nezabíralo nic (chování, houpání, zpívání, dudlík). Napadlo mě, že bych šla kojit do auta, ale venku byla třeskutá zima. Nakonec jsem to vzdala (myslím, že za souhlasného přikyvování a úlevy všech ostatních v čekárně a přilehlých chodbách) a prostě jsem syna nakojila. Svět se nezbořil, všichni se na mne usmívali a já jsem zjistila, že když nakojím před dvaceti lidmi v čekárně, zvládnu to i kdekoli jinde, pokud to bude třeba. Takže závěrem? Raději kojím v soukromí, špitáme si u toho, usmíváme se na sebe, vnímáme se, mám to ráda. Ale na veřejnosti, když je třeba, nakojím také (a pamatujte, že vždycky se dá nakojit tak, aby téměř nikdo nic neviděl, jen musíte po dobu kojení nosit takové oblečení, se kterým to dáte). Zkrátka – jaké si to uděláte, takové to budete mít.
Eliška Vyhnánková, krotitelka sociálních sítí
Vlastně mě trochu tahle otázka zaskočila. Netušila jsem, že je to téma. Na kojení neshledávám vůbec nic intimního, považuji za naprostou samozřejmost potkávat na veřejnosti kojící matky. Na druhou stranu si dokážu představit, že stydlivější ženy vyhledávají soukromí. Je to ale věc každé z nás. Upřímně, pokud má někdo potřebu stanovovat v takových věcech nějaké hranice, shledávám ho omezeným.
Zuzana Pučoková, spolumajitelka Pracovny ŽENY s.r.o. Havířov
Ano, kojím i na veřejnosti a přijde mi to stejně přirozené, jako když ostatní na veřejnosti jedí nebo pijí (párek v rohlíku, kafe, nebo sušenku). Naštěstí se můj malý syn (14 měsíců) nikdy nežinýroval a neměl s tím problém. Nemusela jsem ho ani schovávat pod deku nebo kojit někde o samotě, kdyby to bylo na něm, chodím s prsama venku nonstop. Samozřejmě se to pak nedá srovnat s těmi hlubokými okamžiky, kdy jsme v klidu, díváme se jeden druhému do očí a je to velmi intimní. Srovnala bych to asi s čokoládou – taky ji někdy zhltnete a jindy se s ní pomazlíte. Nebo s polibkem, někdy i rychlý polibek na tvář uprostřed přeplněného nádraží je intimnější než francouzák v šeru a v navoněné posteli. Pokud někomu mé kojení vadí, má vždy možnost se odvrátit pohledem nebo si jít sednout jinam. Pořád si myslím, že je lepší nakojené dítě, než hlady (či jiným problémem) nespokojené a řvoucí.
Věra Buraltová, obchodní manažerka
Přestože patřím do starší generace 50+, tak se nad kojením na veřejnosti nepohoršuji. Je to věc každé maminky, jak se cítí. Spíše se přikláním k pravidelnému kojení, takže pokud je žena někde mimo domov a mrňous má svou hodinu, je určitě lepší nenechat ho vyřvávat a dát mu najíst. Já osobně mám ráda pro jídlo klid, takže trochu soukromí nikdy nezaškodí.
Jitka Kratochvílová, patronka záložky Obchoduj a Ušetři
Po narození mého prvního syna jsem si kojit na veřejnosti vůbec nedokázala představit. Při narození druhého jsem už ale při každém kojení odbíhat domů nemohla a nezbývalo, než abych svého hladového a křičícího syna na veřejnosti občas nakojila. Vždy se ale jednalo o místa jako dětské hřiště (na té nejskrytější lavičce) nebo někde v parku (pod tím největším stromem). Když vidím kojící ženu na pískovišti nebo někde na lavičce v parku, přijde mi to normální, ale některé matky vytáhnou prso úplně všude. Já osobně beru kojení jako intimní věc, ale taky jako máma dvou dětí vím, že kojit na veřejnosti je někdy nevyhnutelné. Ale ukazovat prsa a kojit v plné restauraci lidí přímo u stolu? Na určitých místech by si maminky při kojení mohly zachovat trochu intimity.
Jitka Profousová, patronka ambasadorek ŽENY s.r.o
Před už skoro čtrnácti lety jsem řešila podobné dilema. Vždy jsem to řešila dle situace a prostředí, kde jsem potřebovala nakojit. Buď jsem se jen vhodně natočila a naaranžovala šátek, abychom měli trochu soukromí, a nebo našla klidnější místo. Takže podporuji kojení na veřejnosti, ale i s trochou soukromí pro maminku i dítě. Vše je o míře tolerance.
Gabriela Špačková, patronka záložky Prožívej
Kojení je pro mě zcela přirozená věc, která k životu patří a není se za co stydět. Je to individuální záležitost, která – pokud je potřeba – může proběhnout kdekoliv. Já sama jsem kojila kdekoliv s ohledem na sebe, děťátko a také okolí. Snažila jsem se vytvořit soukromou zónu bezpečnou pro všechny, ale chápu, že někomu zase naopak není příjemné být součástí. Pokud nebylo zbytí, tak prioritou byla ukojená potřeba malého hladovce.
A jak vidíte kojení na veřejnosti vy? Máte názor nebo příběh, o kterém si zasloužíme vědět? Napište nám o něm blog.
Zdroj foto: Pixabay.com
