Jak se dítě v předškolním věku stává malým odrazem nás samých
Pamatuji si velice živě, neboť je to nedávno, kdy jsem si začala všímat, že mé dítě stojí jako já, mluví s hračkami tónem jako já,… zkrátka, vše co jsem udělala, mělo napodobení. Krásné, ale zároveň velmi poučné, nastavení zrcadla, které mi dítě poskytovalo, bylo v mnoha věcech velkým procitnutím. Podívejme se tedy do bystrého světa předškoláčka.
Chce být vámi!
V předškolním věku dítě sleduje a pozoruje dospělé osoby. Hraje si na ně. Stává se jimi. Mluví za ně. Jako oni. Jsou to osoby, které mu nějak zasáhly do života, ovlivnily ho či podnítily jeho fantazii. Bude paní učitelkou ze školky. Bude kamarádkou. Postavičkou z pohádky. Ale v prvé řadě se bude snažit „být vámi“. Všimla jste si někdy, když si dítě hraje s figurkami, co jim říká? Poznáváte se?
Včera, dnes a zítra.
Už jsme se o paměti zmínily. Dítě musí získat zkušenosti. Na své myšlenkové mapě si udělat místo, rýhu a tam si dosazovat nové poznatky a zážitky. Už ho tedy nerozčílí, že si s ním nejdete hrát ihned, protože potřebujete doškrabat brambory, ale pochopí to. Už začíná vnímat a vnímá čas, když mu řeknete za chvíli, potom.
Začíná rozumět významu: slib, pravda, právo
Začíná rozumět tomu, co znamená slib. Slib že v budoucnu bude splněn, protože ho někdo slíbil, už chápe čas, tak chápe slib. Ale to neznamená, že ho musí dodržovat. I to se bude ještě muset učit. Dokonce začíná uznávat, že někdo může mít pravdu. Stejně tak to ale neznamená, že ji vždy bude říkat, i když slovu už dobře rozumí. Také mu dochází, že lidé mají různé povinnosti a práva. Ale ještě je na startovní čáře, než je začne také pořádně respektovat.
Uznává nás jako individualitu
Nejsou to vůbec lehké chvíle, když dítě máte na každém kroku u sebe a nemůžete si ani vyřídit hovor, protože si neustále nárokuje jen vás. Jste majetkem a přívěskem. Časem ale začne chápat, že když hovoříte se svými kamarádkami, tak je to asi něco jako, když ono má potřebu si hrát. Už chápe a začíná čím dál víc chápat a respektovat vaše zájmy. A to vše dokáže chápat jen díky tomu, že vás vidí už jako oddělenou osobu, což také nějaký ten pátek trvalo. Ano, ty nejsi moje součást. Já jsem já. Mám své zájmy. No, a když ty jsi ty, tak máš asi také své zájmy. Aha a ty zájmy můžou být i jiné, než mám já.
Dává a nejen bere
Už vás tedy chápe jako jinou osobu. Dává vám tak určitou svobodu. Neustále vás sleduje a pozoruje. Se zájmem. S respektem, že i vy máte zájmy. Stává se čím dál tím méně sobecké. Projevuje zájem. Prohlubuje vztah. Jako batole, když vidí plačící matku, vylekají ho slzy a ty jsou zdrojem toho, že se taky rozpláče. Předškolák se rozesmutní, protože už chápe, že za slzami je nějaká bolest, smutek. To, že k vám přijde, už není jako doposud, že jenom chtělo vaši pozornost. Nyní už to je tak, že vás chce utěšit. Pomoci vám. Dát vám lásku, pochopení.
A o tom, jak moc jste pro něj důležitá a co do něj otiskujete, si popovídáme příště.
