Získejte dokonalou postavu do plavek s exkluzivním programem od Jany Krátké
Tento týden je první ze čtyř, kdy se můžete vydat spolu s výživovou poradkyní a instruktorkou fitness Janou Krátkou na Cestu do plavek a zdokonalit své tělo. Připravené jsou pro vás jídelníčky na každý den, videa s tréninkem i úkoly. K dokonalé postavě pomáhá Jana i Agátě Prachařové, modelce a moderátorce, s níž napsala knihu plnou praktických rad, zkušeností i receptů, Agátina cesta k dokonalé postavě. Nyní vás tyto dvě autorky provedou i cestou last minute do plavek. Jana Krátká je kvalifikovaná odbornice, která si vedle profesního vzdělání a dlouholetých praktických zkušeností prošla i vlastními zdravotními problémy. Jaká byla ta její cesta k zásadní změně způsobu života?
Mnohé z nás přinutí ke změně životního stylu až zdravotní potíže, když už tělo volá o pomoc.
Bylo to u vás podobné? Co vás přivedlo k vašemu současnému profesnímu zaměření?
K tématu zdraví a sportu jsem měla vždycky stejně blízko jako daleko. Sice jsem vystudovala magisterský obor Výchova ke zdraví a během dalších 11 let, kdy jsem učila na fakultě, jsem se stále věnovala výzkumu v této oblasti, ale sama jsem již od dětství měla dost vleklých zdravotních problémů. Díky nim jsem v podstatě propadala z tělocviku a nenáviděla sport. Tyto zdravotní potíže se později v průběhu patnácti let a na pozadí slušného workoholismu (filmová novinařina, další paralelní studium, práce ve vědě a cestování po celém světě atd.) dostaly na maximum a já se totálně zhroutila.
Přežila jsem a na volání zbytků svého těla o pomoc reagovala kompletní změnou životního stylu. Poznala jsem sama na sobě, že lidské tělo a všechno, co se s ním dá vzhledově a výkonově udělat, je neuvěřitelný zdroj zábavy. A když jsem pak jednoho dne poněkud nečekaně skončila ve vědě a přemýšlela jak dál…
To rozhodnutí, stát se průvodkyní vaší změnou, nepřišlo ze dne na den, ale co jiného bych ještě mohla dělat lépe? Navíc s odborným i osobním porozuměním?
Není ale nutné čekat až na ten okamžik, kdy je nám nejhůř, prevence je rozhodně lepší. Jak se máme naučit naslouchat vlastnímu tělu?
Samozřejmě je lepší začít se svým tělem pracovat dřív, než se dostaneme do extrémních obtíží, ale je taky fakt, že to málokdo dokáže. Nejdřív jsou zdravotní problémy tak nějak snesitelné, jen vás bolí záda, hlava, nemáte čas to řešit. Říkáte si, že problémy s krční páteří má dnes přece každý. Pak se přidají migrény, zažívací komplikace a další nepříjemnosti, ale to už jste prakticky uvízlí v kruhu, kdy už není tak lehké začít s tréninkem.
V této fázi to už nezvládnete sami a v horším případě vám lékař, který sám sportu neholduje, poradí, abyste pomalu vstávali, rozcvičili se rehabilitačně na posteli a smířili se s tím, že jsou z vás fyzicky předčasní důchodci čekající na smrt. Je jen na vás, kdy začnete bojovat proti stáří, rozpadu, tloustnutí nebo čemukoli jinému a kam až zdravotní komplikace necháte dojít. Čím později to bude, tím těžší bude začít, ale na druhou stranu, tím lehčí bude vytrvat. Já například nelituji těch patnácti let, kdy jsem ani nevyšla schody a nevydržela stát na nohách déle než pár minut, aniž bych omdlela – tahle zkušenost je tak silná, že mi už nikdy nedovolí přestat. A druhé pravidlo, které dobře funguje, zní: Dokud jste naživu, nikdy není pozdě.
„Nejlepší cesta, jak uspět, je nikdy nezapomenout, že jste se ke změně rozhodli jen kvůli sobě.“
Nejtěžší je vždy se změnou vůbec začít. Pomůže, pokud se rozhodneme cvičit a zdravěji jíst alespoň ve dvou? S kamarádkou, v páru… Je i podpora partnera důležitá? Motivuje nás to vydržet a nevzdávat to?
Podpora druhých lidí je jistě příjemná, ale buď ji máte, nebo nemáte. Velkou výhodu mají ti, kteří umí reagovat na negativní motivaci nevzdáváním se a o to větším úsilím – dostat negativní motivaci v tradiční české výchově a nastavení rodinných vazeb totiž nikdy nebývá problém. S tou pozitivní už to bývá horší. Vnější podpora ale nesmí rozhodovat o našem úspěchu nebo neúspěchu. Jste dospělí, tak si přiznejte, že jediný, kdo vás může změnit, jste vy sami. Nejlepší cesta, jak uspět, je tedy nikdy nezapomenout, že jste se ke změně rozhodli jen kvůli sobě.
Odborné vedení je asi hodně důležité, kde hledat nejlépe pomoc a rádce, jak na to? A čemu se raději vyhnout?
Odborné vedení je něco, co může hodně urychlit vaše úsilí. Vedení vaší změny zkušeným odborníkem znamená eliminovat dlouhou řadu chyb, kterými byste si jinak sami prošli. Tyto chyby a slepé uličky na cestě k cíli mají taky svůj smysl a nejsou vůbec na škodu, ale při uvažování o efektivitě a rychlých, viditelných výsledcích, je to s vnějším vedením vždycky snazší. Najděte si trenéra nebo kouče, který vám dokáže dát na míru přesně to, co potřebujete. Pokud jste začátečníci, nevybírejte si svého učitele podle počtu získaných medailí, hledejte někoho, kdo toho hodně dokázal, je odborník, ale současně si prošel podobnou historií jako vy a bude mít pro vás tedy nejlepší pochopení.
Váš trenér by se pro vás měl stát rádcem a průvodcem, který ve vás nebuduje závislost, ale posouvá vás na vaší cestě, po které však musíte jít sami. Je mi ale jasné, že takových trenérů-pedagogů není mnoho, takže mým dalším krokem zřejmě bude založit trenérskou školu a místo povzdechů pro tu změnu něco udělat. Více než 10 let jsem na Pedagogické fakultě „vyráběla“ učitele, takže tohle do mého směřování opět přímo zapadá…
„Odborník, který si prošel podobnou historií jako vy, bude mít pro vás nejlepší pochopení.“
Pravidelnost je také podstatná, je lepší trénovat organizovaně, nebo si stačí zacvičit i doma, pokud nestíháme z práce ještě někam docházet?
Nejde ani tak o organizovanost, jako o podmínky. Pokud máte doma dostatečně vybavenou tělocvičnu, tak samozřejmě nikam chodit nemusíte. Věc druhá je, jestli se tak i opravdu donutíte věnovat svou stanovenou hodinu cvičení nebo si spíš řeknete, že je ještě potřeba pověsit prádlo a vytřít podlahy… a nakonec už vám čas ani energie na trénink nezbydou. Fakt taky je, že ve veřejných tělocvičnách vznikají vazby lidí, které spojují společné zájmy, a tato sounáležitost taky funguje hodně motivačně.
Mnozí lidé se obávají, že si při úpravě životního stylu budou muset odpustit své oblíbené potraviny, především muži jsou na toto téma citliví. A proto raději změnu stále odkládají… Můžete tuto obavu vyvrátit, nebo alespoň zmírnit? Není nutné se vyhýbat tradičním pokrmům?
Tato obava je opravdu docela zbytečná. Stačí vám uvědomit si jen dvě věci: První z nich je, že čím intenzivnější bude váš výdej, tedy trénink, tím „intenzivnější“ také může být váš příjem v podobě stravy – cílem je využívat tělo po všech stránkách na maximum, namísto „málo jíst/málo tělo zatěžovat“ a v podstatě tak jen přežívat. Druhá věc je, že je třeba naučit se nahlížet na potraviny jako na živiny, pak vám dojde, že není třeba bát se ničeho, jestliže se vejdete do svých limitů.
S Janou se nemusíte zříkat ani dobrot.
Všichni nepotřebují zhubnout, ale třeba jen formovat postavu. Poradíte ženám, jak zpevnit a zmenšit boky, hýždě, aniž by musely ztrácet mnoho kilogramů, jak nabrat svaly a ztratit tuky?
Tuhle odpověď do pár vět opravdu nedostanu. Jak uvažovat o tréninku/výživě coby nástrojích pro změny na těle, je to, co ženy učím v průběhu naší dlouhodobé spolupráce… S těmito nástroji a cílevědomostí můžete dosáhnout prakticky čehokoli a dotáhnout své tělo k nejlepší možné verzi vás samých. Je třeba o těle uvažovat vždy komplexně. Nejde jen „cvičit zadek“ a myslet si, že ho budete mít dokonalý… Mít dokonalý zadek je téma pro komplexní trénink i pro komplexní uvažování o svém životním stylu – jen tak můžete dojít ke křivkám, jaké si přejete.
Co byste poradila všem ženám, které se do akce zapojí?
Jak vytrvat a při prvním selhání to nevzdávat? S nějakým „škobrtnutím“ se asi také musí počítat.
Překážky a škobrtnutí jsou jen podněty pro hledání řešení a pro další změny. Změna je vždy nezbytný předpoklad růstu a vývoje na cestě k cíli. Nikdy se nevzdávejte a nezapomeňte, že „být dole“ znamená jen to, že už zase půjdete nahoru.
Více o akci se dočtete ZDE.
Zapojit se můžete ZDE, akci můžete sledovat i na facebooku ZDE.
Zdroj: Ivana Sýkorová
