Aneb proč se v přítomnosti žen nemůžete nikdy cítit bezpečně.
Možná to začalo již velmi dávno. V dobách, kdy spolu muži soupeřili klacky a vybíjeli se navzájem. Někde tam jsme musely začít hledat svůj způsob boje. Bez testosteronu a bez agresivity se nám nakonec povedlo objevit naší největší zbraň - SLOVO. A že jsme v tom začaly být dobré…
O několik tisíc let později…
Chlapci se stále perou, válejí se po zemi a nám to připadá hloupé a primitivní. To my jsme jiné, sedáme si způsobně do hloučků, kde se všechny shodujeme, že Adéla je docela trapná tím, jak se před klukama předvádí. Všechny závidíme Klárce ty bleděmodré šatičky a tak tvrdíme, že jsou pěkně hnusné a že se její rodiče rozvádí. Vedle v lavici náš spolužák někoho dloubá pravítkem do zad, zatímco my sedíme za tou záplavou zlatých dlouhých vlasů a přemýšlíme, že bychom je nejradši ušmikly. A protože nemůžeme, tak se alespoň zasmějeme o něco víc nahlas, když zlatá záplava vlasů nezvládne kotoul pozadu. Přebíráme si navzájem nejlepší kamarádky a nejvíc se bojíme, že nás vyloučí z hloučku.
A kola se teprve roztáčí. O pár let později se naučíme používat další zbraň na likvidaci nepřítele- špatně míněnou radu.
Zde jsou některé z nich:
Ty fialové stíny vypadají fakt dobře.
V tom drdolu ti to sluší daleko víc než když to máš rozpuštěný.
Kdybych měla obličej jako ty, tak jdu do hola hned!
Já bych s tím DJejem na rande nešla (kdyby mě pozval), určitě zve každou (kromě mě).
Už nehubni! S tou nadváhou jsi byla stejně hezčí.
Tak mu zavolej jako první, to je jedno, že jsou dvě hodiny v noci.
Ty malý černý ti moc nesluší, vypadáš v nich dost vyzývavě.
Neuč se, já se to taky neučila.
Zdá se, že to celé, mohla být jen taková dětská hra, z které jednoho dne vyrosteme. Stanou se z nás moudré ženy, které se nad to vše povznesou a budou sami se sebou spokojené a vyrovnané. Troufám si tvrdit, že ne všem se to podaří.
A tak jednoho dne, až začneme pracovat na svých kariérách, všechny tyhle své schopnosti zahalíme do sofistikovanějšího hávu. Žijeme ve světě, který nám nikdy nebyl nakloněn. Ve společnosti, která se utvářela na základě fyzických dispozic jedinců a my jsme byly vždy ty slabší. A místo toho, abychom se podporovaly a jako ženy byly na jedné lodi, tak se navzájem pomlouváme, házíme si klacky pod nohy, těšíme se z neúspěchu svých kolegyň, nejraději řežeme ve dvou větev pod tou třetí, konflikty řešíme psaním dlouhých mailu, v kterých se osočujeme a důvěřujeme raději mužským protějškům.
Měly bychom to snadnější, kdybychom konečně dospěly a uvědomily si, že úspěch jedné znamená otevřenější dveře pro všechny ostatní. A já věřím, že až se všechny dveře otevřou dokořán, svět bude lepší.
A proto milé ženy s.r.o., já říkám: „ Jen houšť a větší kapky!“
Zdroj foto: Pixabay.com
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...