Urazil vás někdo? Nedejte se!

Nebudeme vás navádět, ať oplatíte stejnou mincí, ale na lehkou váhu nějaký ten pořádný osobní útok rozhodně není dobré brát. Americký autor Will Bowen ve své knize píše: „Jestliže reagujete výrazně na nějaký komentář, který se týká vašeho chování, bývá to proto, že pojmenovává něco, čeho si nejste plně vědomi, a přitom hluboko uvnitř tušíte, že se strefuje do černého, i když na povrchové úrovni vašeho vědomí po tom třeba není ani stopy. Vaše výrazná reakce je jasným znamením, že je třeba se nad daným komentářem důkladně zamyslet a rozkrýt, co ve vás vyvolává tak bouřlivou reakci.“ Testněte si to na jiných Určitě máte ve svém okolí někoho, o kom víte, cože přesně je na něj jako červený hadr na býka. A patrně víte, nebo tušíte – nebo při takovém zamýšleném rozkrývání zjistíte – proč přesně na to ten člověk tak reaguje. Že to rýpe do jeho vědomých či nevědomých ran. Právě tady jsem si prvně uvědomila pravdivost toho, co autor píše. A uvědomila jsem si také, že kolikrát právě na podobném principu někdo rýpne do mě, ačkoliv pro to nemá důvod a nemám na sobě tu bolístku, do které dotyčný míří. On si jen myslí, že mi míří do černého, ale moje emocionální reakce je nulová. A já jen tuším, že si ten dotyčný hojí svůj vlastní mindrák – a kdoví, za koho to všechno v tuhle chvíli odnáším! Na druhou stranu o to víc jsem se potom zamýšlela, pokud se někdo strefil do mě. A to je mnohem těžší práce. A proto jako první radím, pokud chcete pochopit tento princip, vzpomenout si na někoho, kdo rád poposkočí jako čertík z krabičky při nějaké zmínce o ČEMKOLIV, co mu míří do achilovky. Bolí to? Je to smutné? Vzteká to? Emoce mohou být různé. Od smutku, vzteku a lítosti až k hluboké apatii a pocitu zoufalství, jak to jen ten druhý člověk mohl udělat. Ale zkuste na chvíli odložit emoce, nebo si je prostě odžijte, odplakejte a odvztekejte a zamyslete se. Nemá ten člověk přece jen v něčem pravdu? Nejste v něčem sobečtí, zbrklí, nebo přehnaně reagující? Netrefil se vám do slabého místa? A pokud ano, co s tím? Nemusíte hned přiznávat své chyby, ale stačí jen, když si uvědomíte své slabé místo. Jestliže vás někdo urazil, nedejte se. Nedejte se a najděte kořínky a skryté motivy urážky. Jen tak se s ní dokážete vyrovnat. O Vztazích bez stížností: Je těžké nebrat si věci osobně! A přesně o tomhle je kniha nejvíc, mám dojem, o umění zahlédnout v manipulativním, brblavém a agresivně namířeném jednání druhého jeho pravé motivy, rozklíčovat je a uhodit hřebíčky na hlavičku. Rozhodně knihu doporučuji každému, kdo potřebuje nebo chce pracovat na lepším ovzduší doma, v práci, v jakýchkoliv vztazích. Vztahy bez stížností, Will Bowen, Synergie, 2018