Proč tu jsem?

Jak změnit životní situaci: Inspirace a odpovědi na hluboké otázky

Zhruba před dvaceti lety jsem si tuto otázku kladla den co den. A věřte, že to bylo několik dní po sobě, co jsem ve vzteku nebo bezmoci křičela na celý pokoj: "Tak už se konečně dozvím, proooooč???" Míněno bylo - PROČ se to děje zrovna mně? PROČ já musím mít manžela gamblera? PROČ zrovna já musím tak trpět? PROČ to celé už neskončí? PROČ mi nikdo nepomůže?
Předpokládám, že to některé z vás znají. Tedy třeba ne přímo a konkrétně toto, ale v obdobných případech.

A samozřejmě, když se dlouho ptáme, stejně tak jako zvídavé dítě, myslíme to od srdce či od slz, pak se odpovědi dostaví. Když už víme proč a jsme ukojeny odpovědí, následuje "A jak to změnit?" nebo "Jak z toho ven?". A světe div se, i na to přijdou odpovědi.

Zjistila jsem, že všechny odpovědi na své otázky máme v sobě ukryté. Hluboko nebo i na povrchu, ale jsou tam. Stačí se ztišit a poslouchat. Poslouchat to ticho v sobě. Ono ho zprvu zase tolik není, protože chaos v nás ho přehluší, myšlenky se hrnou jedna za druhou. Na to mám fajn techniku.

Nechám myšlenky plynout jako na plátně v kině. Jsem diváka myšlenky jsou film. Jeden za druhým. Pokud zjistím, že ten film mě přece jen vtáhl do děje a já zase řeším, vymýšlím a tvořím si domněnky, pak z něj jednoduše zase vystoupím, nechám film plynout a dívám se opět jako divák na plátno. No a co se stane. Po pár takových trénincích se myšlenky ztiší a já mohu poslouchat své TICHO. A za ním vidím, slyším své odpovědi. Hmmm, podvědomí je silný spoluhráč. A na něj já dám. Vytahuji z něj vždy to potřebné.
Třeba i to, že mým posláním je pomáhat. Mým posláním je pomáhat pomocí vyprávění a dáváním naděje, že vždy může být líp. Na svém příkladu ukazuji, ženám, jak se lze odrazit ode dna. Ať už toho pomyslného, kdy si jenom myslíme, že víc dolů už to nejde a jsme ze všeho hotové, nebo od toho opravdového, kdy jsme na pokraji života a smrti. V tu chvíli vidíme, jak tenká je ta linie. Tenhle případ byl i můj. V tu chvíli stojíme před rozhodnutím, , zda se máme vzdát nebo překonáme samu sebe, své hranice, myšlení. V tu chvíli dokážeme objevit tu velkou sílu a bojujeme. V tom hezkém slova smyslu. Bojujeme, abychom si vybojovaly své místo na světě.

S pokorou jsem začala přijímat nový život a zodpovědnost za něj a za sebe. Né už za ty druhé. Našla jsem své rezervy, radost ze života a objevila v sobě ženu, ke které patří láska, sebeláska, sebeúcta a sebejistota. A tak vznikl i můj projekt Sebejistá žena - osobní rozvoj pro ženy.
Naučila jsem se sebeuzdravování, sebeléčení ve všech životních oblastech jako zdraví, vztahy, kariéra, peníze i duchovní život. Našla jsem mnoho krásných technik, které mi pomohly ze dna. A tak jsem tady.   Jsem tady, abych žila, užívala tady a teď a vyprávěla, dávala lásku a naději.
Přeji i vám, milé ženy, abyste našly odpovědi na své otázky.
A ta první zní: *heart* "PROČ JSEM TADY?" *heart*

Zdroj foto:Pixabay.com