Divili byste se, kolik lidí neumí poděkovat. Ptala sama sebe, proč tomu tak je? Proč je tak bolavé vypustit jednoduché slůvko děkuju do světa?
Myslím, že neschopnost poděkovat je vlastně jen pověstný vrchol ledovce. Vlastně se za ním skrývá daleko větší problém a to neschopnost přijímat.
Pojďme se podívat na to, co všechno může být toho příčinou.
Myslím, že nejčastějším důvodem neschopnosti přijímat dary druhých (ať už myšleno materiálně nebo přeneseně) je, že “dárky” lidé vnímají jako závazek. A tento závazek je svazuje pocitem strachu ze ztráty svobody. Takto reagují zejména lidé, se kterými bylo jednáno manipulativně. Jako bych slyšela věty, které se zaryly hluboko do hlavy: „ Já pro tebe dělám první poslední, a ty si stejně žiješ podle svého…Podívej, maminka se pro tebe obětovala a ty si jdeš radši s kamarády…“ Vlastně nás často ti nejbližší naučili, že za dobré skutky mohou druzí něco na oplátku vyžadovat, že bych jim měl vrátit, jinak budu dlužníkem. A tak, abychom si nadále udrželi svou autonomii, vyhýbáme se raději přijímání vůbec a raději se strháme, než abychom si snad řekli o pomoc.
Jinou příčinou může být, že nás vlastně přijímat nikdo nenaučil. Neslyšeli jsme doma mámu s tátou děkovat, protože to sami neuměli. Přijmout dárky bylo pro naše nejbližší obtížné. Naše hlava se tak naučila, že být obdarován může být trapné. Nebo jsme naopak mohli být nuceni i k projevům díků i tam, kde jsme to necítili. Proto můžeme vnímat cokoli, co souvisí s pomocí, darováváním jako a priori falešné.
Často se také stává, že nám náš špatně nastavený emoční překladač službu druhého překládá jako: „Jsi neschopný, a tak jsem to musel udělat radši sám.“ Proto takový člověk nemůže poděkovat, protože by připustil, že není dokonalý.
„Díky“ skrývající se v každém upřímném přijetí, znamená projevit svůj vnitřní pocit, ukázat svou pravou tvář. Mnoho z nás často nosí masky, aby nikdo neviděl naše skutečné já. Proto ukázat byť i jen malý fragment vlastní duše je nebezpečné. Máme strach, že náš intimní svět je lehce zneužitelný, že ho ostatní použijí proti nám samotným.
Přitom darování a přijímání je ve skutečnosti nádherný akt, otevírající srdce všech zúčastněných stran.
Děkuju znamená, že tvůj dar přijímám.
Děkuju znamená, že si vážím tvé práce.
Děkuju znamená, že oceňuju tvou snahu.
Děkuju znamená, že jsi mi udělal radost.
Děkuju může znamenat i to, že tě mám rád a záleží mi na tobě.
Když nepřijmu, co mi druhý dává, druhá strana si může myslet, že se mi nelíbí to, co dostávám, že práce nebyla udělána dobře, nebo že pro mě není důležitá, dokonce že dotyčný mi je ukradený.
Dávání a přijímání je neustálá výměna energií, která musí fungovat, aby byla rovnováha systému zachována.
Zkuste si dát za úkol tento týden alespoň jednou přijmout pomocnou ruku druhých, nebo se jít alespoň nebránit. Berte druhé jako svobodné bytosti, které nabízejí jen to, co upřímně dát chtějí. Z přijetí pro vás nevyplývá žádný závazek, copak jste podepsali nějakou smlouvu? A pokud by si dárce úplatu nárokoval, pak je problém na jeho straně, nikoli vaší. Pak to ale nebude člověk, které já si budu chtít nechávat ve své blízkosti.
Dávejte a přijímejte a radujte se, ať už budete na jedné či druhé straně.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...