O čem je ta Extáze?

Ohňostroje, orgasmy a vášeň? Sex a rock-n-roll? Úsměv dítěte, teplé croissanty a tiché domácí štěstí? Ano, toto všechno a nebo ani jedno.

Extáze = poctivé prožívání každého okamžiku naplno

O čem to však určitě není – není to o dokonalosti.
Když se řekne „extáze“, spousta z nás si představí ohňostroj, orgasmus a intenzitu barevných prožitků. Název projektu „Cesta Extáze“ ke mně přišel o tři roky dříve, než jsem vytvořila syntézu prožitků a znalostí, které jsem mohla pod tímto názvem pustit do světa.

Cesta extáze je program pro ženy, které chtějí žít svůj život naplno, v extázi. Žití v extázi je prožívání každého okamžiku naplno a s vášní. Program je rozdělen do 4 sekcí, kterými účastnice postupně prochází vlastním tempem: Ženské tělo, Novodobé rituály, Kdo jsem já?, Uvolni se a žij. Každá sekce je rozdělena do kapitol a obsahuje neskutečné množství inspirace, nápadů a úkolů, které změní život každé ženě, která už má dost všední rutiny.

Chci však objasnit, jak přesně tento (občas kontroverzní) pojem chápu.
Extáze samozřejmě JE orgasmus, ohňostroj a intenzita barevných prožitků – duhové výbuchy radosti, vášeň, touha, hojnost, radost a obrovská expanze. Ale není jen tím. Extázi můžeme najít kdekoli – v hloubce smutku, ve vlhkosti pláče a hlavně – v tichosti, klidu a momentech nehybnosti. Extáze totiž není určena druhem prožitku, nýbrž jeho kvalitou, jeho hloubkou. Je to ponoření se do autenticity sebe sama daného okamžiku.

Pro mě je extatický život primárně o žití v plné přítomnosti – ať už dělám cokoli, dělám to naplno. Pokud miluji, tak bez výhrad, pokud pletu, jako kdyby pro krále, pokud vařím, dávám do toho nejlepší ingredience a pokud tančím, tak aby ani jedna kost nezůstala pohybem nedotčena. Bez fatalismu, extáze je pro mě o prožívání každého okamžiku jako kdyby byl jediný (schválně neřikám poslední!), co vůbec kdy existoval. Je o ponoření se do každého počinu naplno, jako kdyby ten tanec, ta deka, ten polibek, byl první a jediný. Však dobře víme, že do stejné řeky dvakrát vstoupit nejde, přitom jak často děláme věci jen polovičatě s tím, že „jednou“ to přece udělám pořádně!

Extáze = poctivé prožívání každého okamžiku naplno
Extáze je tedy o tom, co je teď. A o upřímném přijetí skutečnosti – s realitou nejde se hádat. Respektivě – samozřejmě jde, ale je to dost marný počin.
Přijímám a naplno prožívám každý okamžik. Respektive – snažím se dle svých možností.
Život není vždy „dokonalý“ a rozhodně tvrdohlavá snaha o jakoukoli předem vymyšlenou podobu není nejkratší cestou k extatickému prožití přítomnosti. To se samozřejmě vztahuje především na sebe sama. Přijmout sebe – uctít to, co jsem a jaká jsem bez posuzování, podívat se na sebe bez dokreslování či výčitek – je prazákladní krok k tomu, abych mohla více rozkvést. Když přijímám sebe a proměnlivosti svého každodenního života – otevírají se mi dveře.

Extáze = přijetí reality v její autenticitě
Láskyplné přijetí skutečnosti je volba. Znáte ten pocit, když nečekáme, začne pršet. A mám volbu, můžu se naštvaně schovat pod střechu a nadávat na špatné počasí a nebo můžu protančit po středu Václaváku až dolu a celá mokrá, točící se ve smíchu spadnout někomu do náručí (a nebo si jen koupit kytici červených růží a nejlepší belgickou horkou čokoládu).

Extáze = vědomá volba
Ne, nejsem dokonalá. Ono vůbec pojem dokonalosti je jen další škatulka, další pokus o mýtus o „jediné správné cestě“ – a na ty jsem alergická. Jsem taková, jaká jsem a je to neuvěřitelný dar. Zároveň s každým dnem se snažím ze sebe nechat plynout o něco víc to nejlepší, co v sobě mám, a vzdělávám se nestále, abych mohla být tou nejlepší podobu sama sebe. Ne, můj život není dokonalý, ale je tak krásný, že občas si nejsem jistá, zda nespím. A to já hodně pláču a občas mám pocit, že přetlak bolesti nevydržím. Mimochodem, když se bavíme o bolesti… moje zkušenost je zatím ta, že bolest je jen další pokus o odmítnutí skutečnosti, tenze, která vzniká z toho, že nechci přijmout to, co je, nechci slyšet/cítit… Však ale ve chvíli, kdy jsem schopna naplno prožít to, co je (vyplakat/vydupat, vytančit/vypsat) a přijmout skutečnost, bolest začíná mizet a přichází mír.

Kdybych měla tedy zvolit jen jednu větu, řekla bych, že EXTÁZE JE O AUTENTICITĚ, JEJÍŽ PROTIPÓLEM JE POJEM JAKÉSI DOKONALOSTI.

Nemusím být „nějaká“ abych žila naplno a s chutí – cesta začíná přesně tam, kde se nacházím zrovna teď.
A každou z nás čeká úplně jiná cesta, což je na tom to nejmystičtější. Jsou to vlastně spíš CESTY EXTÁZE – různobarevné a dokonalé. Však růže není lilie (ani šalvěj), ale obě dvě (tři) jsou krásné.

Tedy ať už v tichosti u krbu nebo ve víru vášnivé tvořivosti – přeji všem nám ať žijeme tento úžasný a jedinečný život v autenticitě, hloubce a plnosti.
Zároveň chci dodat, že je to moje osobní interpretace tohoto bohatého pojmu a není „správná“ a samozřejmě není „jediná“.
Více informací o programu Cesta extáze naleznete zde: http://cestaextaze.cz/tva-cesta-extaze/

Zdroj foto:Pixabay.com