Jaký by byl tvůj poslední den?

Píše se poslední prosincový den za oknem svítí sluníčko a já dostávám chuť si prostě dnešní den užít na maximum. Oknem mě na nose polochtá sluneční paprsek a já dostanu chuť na jedinečnou kávu. Nebudu tady machrovat… taky znám dny, kdy se mi nechce vstávat, kdy se mračím víc než obloha a spadne na mě splín. Jenže už jen to že člověk dýchá a ráno dokáže sám vstát, dojít si na záchod, v lednici má něco k snídani a někoho s kým se u té snídaně může pozdravit, pohladit a políbit je pecka. Přemýšlíš někdy nad tím, jaký by byl tvůj poslední den? Šup a běží ti posledních 24 hodin tik tak… jaký by to byl den? Ha… napadají tě velkolepé nápady, jako poslední velká párty, přesun na nějaké exotické místo či rychle oběhnout své přátele a rodinu…. Ale byl by to den opravdu šťastný? Já jsem zjistila, že ke šťastnému dni mi stačí mnohem méně, než jsem se kdy dřív domnívala.  Že miluji, když zavoní káva (sorry, těm co se nad tou nezdravou věcí křižují J) dát si dobré jídlo, být v přírodě, zasmát se, mít kolem sebe pár lidí, kteří stojí opravdu za to a chápou mě i beze slov. Tu svobodu, když můžu sednout do auta s plnou nádrží a jet vstříc novým zážitkům, či se doma na zahradě v houpací síti věnovat pozorování mraků. Nedivím se, že generace před námi byli více zdravé. Byli šťastní z toho, že všichni žijí, uzraje jim ovoce na zahradě, mohli pást ovce a koukat na přírodu, čas jim pomalu a klidně plynul… Pokud se tedy systém nerozhodl, že jim to zpestří válkou, prací na panském atd. (ale to je jiná část příběhu) Zkuste i vy si svůj život víc užít. Žijte každý den, jako by byl poslední.  Víc si užívat slunce i deště, pohledů i pohlazení, jídla i pohybu… prostě každé minuty, kterou zde máme. Tím, že zaměříte pozornost na to krásné, tak z tvého života začne mizet to špatné. A i karmické úkoly bude možné snáze zvládnout a rozmotat. Plujte životem, nebojujte s ním. Nesnaž se dosáhnout za každou cenu toho, co ti není určeno. Nebo tobě se nikdy nestalo, že jsi si konečně dopřála tu kabelku za tři tyčky a najednou jsi zjistila, že ti nepřinesla to správnou radost, kterou jsi čekala. Či jsi zjistila, že ani na dovolené s pěti hvězdami se s tím tvým Pepíkem stejně nejde vyjít a že je to pořád stejný blb jako v Čechách a ani moře mu nedodá dostatečné gentlemanství. Co jsem touto spoustou slov chtěla říct. Žij teď a tady a žij to skvělé, co ti život nabízí.  Žijeme v době nekonečných možností, hojnosti a jedinečnosti. Žádná generace před námi neměla takové možnosti a kvalitu života. A přitom se cpeme antidepresivy, máme depku a pocit, že vše je na hovno. Žijte a přestaňte řešit blbosti. Petra