Jak jsem si šla číst novou knihu

Jak jsem si plánovala klidné odpoledne plné relaxace s knihou a kávou

Je sobota odpoledne a já jsem sama doma...Konečně. Od včerejška se na to těším. Děcka jsou někde venku a přítel šel na schůzi.  Jak já jsem na to těšila. Vypnula jsem televizi, v bytě je krásně ticho, takže vařím kávu a už se vidím na gauči s knížkou. Koupila jsem si novou a jsem na ni opravdu natěšená. Z tašky vytahuji ještě Fidorku - ať si ten klid a to čtení co nejvíc užiju.

Doma bývá většinou tak trochu chaos, což není při 4 dětech nic divného. Sedám si na gauč a poprvé si loknu horké kávy. Slast se mi rozlije po celém těle a otvírám knihu. Vtom mi padne zrak na psí misku. Betynka nemá chudák vodu. To bych na to myslela celou dobu, takže pokládám knihu a jdu dát psovi vodu. Pohladím Betynku, chvíli si povídáme - tedy povídám já, ale v očích jako bych viděla odpověď a tak na ni mluvím moc ráda. Rozsvítila jsem v koupelně a ...Bum. Praskla žárovka. Ale nepraskla normálně, vyhodila pojistky. S povzdychnutím pokládám misku a jdu nahodit pojistky. Nejde to. Takže je to až na chodbě. Jdu tedy hledat klíč od rozvodné skříně a nahazuju pojistky. Jsem na sebe hrdá, šlo to napoprvé..Najdu novou žárovku a heuréka - už svítíme.

Natáčím do misky vodu a koukám, že umyvadlo je nějak špinavé. Takže s povzdychem jsem umyla umyvadlo. Měla bych vyměnit ručníky, napadlo mě. Takže jdu měnit ručníky. Cestou ke skříni jsem zakopla o boty - jasně, zase si je neuklidili a zmizely - moje dcera totiž než někam jde, vyzkouší si alespoň patery boty aby si pak stejně vzala jen ty první. Ale nějak občas zapomene ty ostatní uklidit. Nadávám v duchu jako špaček, rovnám boty do botníku. Dvířka jsou nějak špinavá, takže po výměně ručníku jdu ještě otřít dvířka botníku.

Pes něco sežral a zvrací na chodbě. Bezva. Takže beru rukavice, chlácholím psa a jdu to uklidit. No a když už vytírám, vezmu to prostě všude. Vytřela jsem a jdu si loknout kávy. Je studená.  No nevadí.Studená káva je prý na krásu. Někdo zvoní. Sousedka si přišla vypůjčit dvě vejce a ve dveřích mi ještě vypráví, jak jí štve manžel. ..Vyslechla jsem ji v klidu a doufám, že nikdy nebudu nadávat na všechno a na všechny... Sedám si na gauč a vtom v zámku klíč - do předsíně se nahrnuly dvě z mých drahých dětí a přítel... Pokládám ještě neotevřenou knížku...´ÁÁÁ , mamka si četla.

Neuděláš nám něco k večeři prosím, když sis teď bez nás tak hezky odpočinula? Polykám nadávku co mě napadla a upozorňuju syna, že je vyučený kuchař, mohl by mi tedy něco k večeři udělat on. Asi jsem byla vtipná, smějí se tomu všichni. Pokládám knížku a jdu se podívat co bude k večeři...Nějak mi totiž "při tom čtení" taky vyhládlo :-)

Zdroj foto:Pixabay.com