Jak zvládat nemoc dítěte a péči o zdravé sourozence
Znova… Dvojčata nemocná, resp. jedno z nich nemocné. Ale co s tím druhým, které sice zdravé je, ale nemá jej kdo odvézt do školky? Je to už podruhé během tří měsíců. V práci dusno, vzhledem k onemocnění dětí v tom nejhorším možném termínu. S dětmi náročný, když do sebe pořád ryjí, dohadují se. Druhý den zavření doma a už lezeme všichni po zdi.
Kreslení, tvoření, pečení, vaření, koukání na pohádky. Snažíme se vyplnit čas jakkoli. Dokonce se mnou dvojčata cvičí i yogu. Snaží se praktikovat asány, které praktikuji já. Vypadají vtipně roztomile. Mé děti vůbec jsou neskutečně roztomilé. „Nucený“ pobyt doma nás sbližuje i rozděluje. Konečně na ně mám po dlouhé době čas a věnuji se jim naplno. Tak jako v době, kdy jsem byla na mateřské. Hodně si povídáme, hodně se objímáme, hodně se poznáváme. Jsou dny, kdy jsou protivní. Já jsem taky protivná. Pak samozřejmě vznikají třecí plochy a přeju si začít chodit znova do práce. Snažím se tyhle situace rozdýchat (doslova a do písmene… Yogový dech dělá zázraky!) a přijde uvědomění, že je mi s nimi dobře. Chráněna před vnějším světem, před arogantním a zlým ex partnerem, před hektickým stereotypem každodenní rutiny - budíček, oblékání, snídaně. Školka, práce. Padne 15.30 h a mě čeká znova ten samý kolotoč, jen obráceně. Školka, chvilinka času na děti, večeře, koupání, uspávání. Většinou padám do postele vyčerpaná. Okolnosti mě občas drtí. Noci nejsou klidné, protože děti se probouzí. Jednou kvůli čurání, podruhé kvůli žízni. Pořád něco, pořád dokola…
Před pár lety jsem tady na blogu pod svým jménem popisovala jeden svůj den. Dnes při srovnání můžu říct, že tehdy jsem měla hodně času. Byla jsem na mateřské s dvojčaty, starala se o ně sama. Pes k tomu. Vaření, uklízení, každodenní vycházky, vedení kroužků pro děti. Bylo toho hodně, ale byla jsem svým způsobem svobodná. Nemusela jsem tak moc, jak musím dnes.
Kde je svoboda? Kde je prostor na SEBE SAMU? Kam zmizely moje sny? Cíle? Kam jsem zmizela já sama? Opustila jsem vše staré, co mě stahovalo ke dnu. Tzn., že jsem opustila především člověka, který mě táhnul do bahna. Dny, měsíce, roky. Pod sebou jsem neviděla nic, a přesto skočila do neznáma. Já, konzervativní Býk! Já, která má strach ze všeho! Najednou jsem opustila veškeré své jistoty a šlápla do prázdna. První krok byl nejtěžší - ROZHODNOUT SE. Pak už to šlo rychle… V hlavě jsem si nastavila vzorec „ODEJDU“. Trvalo to další měsíce, ale odešla jsem. Byla to výhra. V tom nejdůležitějším směru to byla naprostá výhra. V těch dalších směrech je to boj. O lepší budoucnost… Moji i mých dětí…
A tak bojuji… Dobrá zpráva je (vlastně je to zpráva nejlepší), že… Já to nevzdám! Držte mi palce…
Zdroj foto:Pixabay.com
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...