Divočina v lese

       Jelikož máme rádi přírodu a les. Tak jsme tam skoro každý den. A úplně nejraději dopoledne, kdy v lese krom nás nikdo není , teda aspoň  jsme si to mysleli do naší poslední procházky.      Byl krásný den a tak jsme vyrazily do lesa kde i v těchto teplejších dnech se procházka dá zvládnout a to i s klukama co mají sražené čumáčky jako ti moji. V klidu jsme se procházely lesem, kluci si četly všechny smsky co jim tam nechaly předchozí návštěvníci. No když se nám tam tak líbilo tak jsme se rozhodly si procházku pořádně prodloužit a zajít hlouběji do lesa. Kluci mimo cestičky nechodí a tak je mám na volno. No najednou v dálce si říkám nějací dva černí psy a bez páníčka. A tak jsem si kluky zavolala a chtěla jsem je chytnout na vodítko. Ale v tom se ozval pro mě hrozný dusot a z lesa se přes cestičku vyřítilo pro mě teda maxi stádo asi 15 divokých prasat. Takže jsem měla vytřeštěný oči, v tu chvíli jsem si  vzpomněla na všechny příručky co jsem si kde přečetla nebo slyšela jak se zachovat, když  potkám divoké prase, ale nikde nepíšou co dělat když jich vidíte tolika. No tak jsem si sedla na bobek, držela kluky a modlila se , aby ti moji chlapečkové nezačaly štěkat nebo něco podobného. Protože utéct by jsme jim neutekly. Pak můj další chytrý nápad vylézt na strom, ale to bych s klukama nedala. Takže jsme seděly jak hříbkové a já se v duchu modlila ať přejdou. Když opravdu přešly tak jsme ještě asi 5minut seděly a jen na sebe s klukama koukaly a říkaly jsme si taky jsi to viděla J No těd si říkám, že to by l úžasný zážitek jich vidět tolika , ale v tu chvíli. Bojala bojala. Jo a raději jsme šly  zpět,  na cestičku z hlubokého lesa :-)