Na titulním obrázku je Peklo, jak jej namalovala moje dcera v pěti letech...
Už vím, jak tristně vyjí vlci,
jak chutná, když bolest v srdci
jsem měl a stále ještě mám,
když houštinou zoufalství se prodírám.
Už vím, co to je pro lásku plakat,
co znamená v nekonečném temnu tápat,
vím, jak beznadějná láska bolí,
jak rány nehladí, ale zasype je solí.
Už vím, jak lákavě se vine
slepá ulička, kde z nože kapka krve kane,
vysoká římsa, odkud k nebi je blíž,
jeden krok a žádnou tíži necítíš...
Už vím, jak se rozum se srdcem hádá
a říká: "Ona pořád tě má ráda..."
a ďábel se jen tiše šklebí:
"Jistě! Klidně si tu choď se slepeckou holí!"
Už vím, že jen jednou se ti láska zjeví,
ta veliká, která všechno zhojí,
přetrvává věky, na cestě dvě duše spojí
a nikdy, nikdy nerozdvojí...
Už vím...
Související články

O vztazích na život a na smrt
Vztahy, téma o němž by se dalo psát neustále. V posledních dnech hodně rezonuje i v souvislosti se smrtí královny Alžběty II., a to nejen proto, že odešla za svou celoživotní láskou. O vztazích však můžeme dlouze debatovat i v rámci práce či veřejného života.







Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...