Ženy s.r.o.
ReceptyBlogySoutěžeOtestovánoVyhledávání

Už vím...

Na titulním obrázku je Peklo, jak jej namalovala moje dcera v pěti letech...                                                                  Už vím, jak tristně vyjí vlci, jak chutná, když bolest v srdci jsem měl a stále ještě mám, když houštinou zoufalství se prodírám.                                                                         Už vím, co to je pro lásku plakat, co znamená v nekonečném temnu tápat, vím, jak beznadějná láska bolí, jak rány nehladí, ale zasype je solí.                                                                          Už vím, jak lákavě se vine slepá ulička, kde z nože kapka krve kane, vysoká římsa, odkud k nebi je blíž, jeden krok a žádnou tíži necítíš...                                                                         Už vím, jak se rozum se srdcem hádá a říká: "Ona pořád tě má ráda..." a ďábel se jen tiše šklebí: "Jistě! Klidně si tu choď se slepeckou holí!"                                                                                              Už vím, že jen jednou se ti láska zjeví, ta veliká, která všechno zhojí, přetrvává věky, na cestě dvě duše spojí a nikdy, nikdy nerozdvojí...                                                               

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíte .

Načítání komentářů...

Když ticho a nepřijetí bolí

Související články