Petrova moudra

A opět tu mám jedno psaní od kamaráda Petra....

a ráda se s Vámi o ně podělím.. 

Mám schovaný jeden dopis.

Je to pár krásně moudrých slov.

Za těmi slovy vidím prima ženu, ženu rozumnou, která umí život pochopit.

Pochopit, že nežijeme na planetě, kde problémy nejsou, kde starosti zmizely.

Tady stále spolu žijí dva druhy tvorů naprosto rozdílných. Muž a žena.

Jsou tak obrovsky rozdílní, vzdálení, přesto je to k sobě zoufale přitahuje.

Nikdy nedokážou bez sebe žít. Občas válka nastane, kde munice může mít kalibr veliký,

přesto oba touží po míru, neboť bez sebe neumí žít.

Výbuch něhou nahradí, milým slovem pohladí a v soužití pokračují dál.

Někdy stane se, že nerozum nad rozumem zvítězí, přesto dál se žena po muži

ohlédne a muž ponoří pohled do údolí dmoucích se ňader.

On stále lovcem je a ona ráda lovit se nechá.

Jak rozdílní jsou muž a žena, zároveň naprosto stejní.

Každý trochu sobcem je a tak říká si« ta je moje, ten je můj ».

Když potom měkoučká slova si řeknou, tak i to nejobyčejnější, pokladem je.

Ne, nemusí to vyznání lásky přímo být, mnohdy stačí prosté « ahoj, jsem tady» 

 Opět krásné, díky Petře.

Hudlenka