Vršky borovic
Sklání své hlavy z oblaků
Necítím nic
Když hledím do mraků
Prázdno ve mně
I všude kolem se rozpíná
Vidím se temně
I když má tvář se usmívá
Kolikrát ještě
Tu budu takhle teskně sedět
Přes kapky deště
Na krásy světa prázdně hledět
Nevnímat barvy
Co svět mi štědře nabízí
Ošklivé larvy
Co motýlem stát se vybízí
Krásu pak dávat
Všemu co kolem mě jest
Křídly si mávat
Bez ohledu na bolest
Zase to přejde
A barevný bude můj svět
Teď jinak to nejde
Musím vstát a pohledět vpřed
Prvními kroky
Na novou cestu se dát rázem
Přes hory, přes potoky
přes nebe i mraky
Pak vrátit se zas zpátky na zem
Nechat to plynout
Nečekat že někdy....možná...snad
Nenechat zhynout
Všechno v sobě co mám tak rád
Za kapek deště
Cítím zas, kde mám svůj střed
A žít chci ještě
Vidět zas barevně celý svět
Na skále sedět
S vršky borovic v oblacích
Do mraků hledět
S čistým úsměvem na lících
Milovat život
Tak jak umím to jenom já
Nad tím co bylo
Má duše se něžně usmívá
Přijímat vděčně
I chvíle, které bolí trochu dýl
Nejsem tu věčně
Pro smutek jsem se nezrodil
„Pohleď teď jasně
A hlavu svoji vzhůru dej
Je tady krásně
Vše co děje se
s láskou přijímej“
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...