Vážené a milé ženy, konečně se otevřely školy i pro vysokoškolské studenty, a moje mladší dcera tak mohla po roce a půl nedobrovolného domácího vězení jménem distanční výuka konečně vyrazit na fakultu a fyzicky potkat své spolužáky. Jsem za to ráda; je opravdu šílené, co udělala covidová pandemie s psychikou a sebevědomím mladých lidí... Dnes vám tedy posílám báseň, kterou jsem dceři napsala zhruba před dvěma lety, když končila gymnázium.
Snad se Ti, moje malá Emilko, co nejdřív povede vrátit se do "normálního" života a užívat si studentského života, na který já tak moc ráda vzpomínám. Držím Ti palce.*heart* Maminka, Holubička Zuzka
Cesta do školy
Po kapsách celý můj svět
Stáhnout písničky do mobilu
sluchátka dát na hlavu
neslyším vás
Zavřu oči
nevidím vás
Kapuci na hlavě
nepoznáte mě
Jsem, jaká jsem
co je vám po mně
nechte mě být
Oběma nohama
stojím pevně na zemi
i bez držení
(mé dceři Emílii, 2019)
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíte .
Načítání komentářů...